„V oblasti vězeňství bych se do konce funkčního období rád věnoval dvěma oblastem. Za prvé je to zvýšení samostatnosti odsouzených, kteří opouštějí výkon trestu. Tím učiníme maximum pro to, aby se odsouzení do věznic nevraceli. Za druhé chceme dál zvyšovat zaměstnanost těch, kteří ve výkonu trestu právě jsou. Jsem velmi rád, že tady v Jiřicích se daří v rámci těchto projektů realizovat obojí,“ řekl ministr spravedlnosti Robert Pelikán

Dalšími cíli projektu jsou vytváření pracovních návyků u odsouzených a modelů chování ve vztahu k přírodě a chovu zvířat. Smysluplné trávení volného času odsouzených, podpora seberealizace a estetického vnímání. Zvýšení osobního podílu a možností samostatného rozhodování při činnostech spojených s péčí o zvířectvo, což vede ve finále k posilování zodpovědnosti odsouzených. Také je možné využití činností odsouzených zapojených v projektech jako prostředku výchovy k ekologii a využití přítomnosti „živých tvorů“ jako prostředek terapie.

„Tyto aspekty chovu lze začlenit do aktivit programů zacházení především u odsouzených v dozorové části věznice. Práce má ve výkonu trestu odnětí svobody nezastupitelnou úlohu. V první řadě umožňuje udržení stávajících pracovních návyků pro ty odsouzené, kteří před příchodem do věznice již pracovali a vytvoření základu pracovních návyků pro odsouzené, kteří nikdy v životě nepracovali, nebo mají velmi malou pracovní zkušenost. Mohu konstatovat, že většina vězeňské populace má o práci zájem a kromě potřeby příjmů volá i po smysluplné náplni vězeňského života,“ řekl generální ředitel Vězeňské služby ČR Petr Dohnal.

Záměrem projektu je využít prostor rozsáhlých pozemků v areálu jiřické věznice, které jsou velmi vhodné právě pro farmový chov daňků a dosáhnout chovu daňků s vyváženým ekonomickým průběhem, kde by předpokládané výnosy z činnosti mohly pokrýt provozní náklady chovu. A také koordinace s dalšími případně zaváděnými chovy v dalších věznicích, které disponují vhodnými prostory pro chovy zvířat.

Aktuálně probíhá stabilizace stáda a seznamování odsouzených s touto činností tak, aby o něj mohli pečovat. K péči o stádo je nyní vyčleněno pět odsouzených. V rámci programů zacházení by se chovem mohly zabývat až desítky vězňů. Až bude stádo stabilizované, lze uvažovat také o hospodářské činnosti, tedy o ekonomickém aspektu chovu, který by mohl prodejem masa šetřit prostředky státního rozpočtu.

Z historie chovu zvířat a zemědělství v českém vězeňství

Všeobecný nedostatek potravin, oděvů a lůžkovin po první světové válce v roce 1918 vedl trestní ústavy a krajské soudní věznice, které disponovaly vhodnými pozemky, k vlastnímu zabezpečování těchto potřeb v rámci zaměstnávání vězňů. Byly zřizovány zelinářské zahrady zpravidla k pěstování brambor, kořenové zeleniny, luštěnin a ovoce a tzv. hospodářské dvory, kde byli vykrmováni vepři z odpadu vězeňské kuchyně, dále drůbež, popř. králíci. Po druhé světové válce v roce 1945 se opakoval nedostatek základních potřeb ke stravování, vystrojování a ubytování vězňů, což bylo systémově řešeno ministerstvem spravedlnosti zřizováním tzv. justičních statků, které existovaly až do roku 1953. Praxe ukázala, že vězeňská práce v zemědělství, založená na péči o rostliny a hospodářská zvířata je prospěšná též z výchovného hlediska. Po zrušení justičních statků byly v 50. a 60. letech 20. století zabezpečovány pracovní síly z řad vězňů pro některá jednotná zemědělská družstva a československé státní statky. Preferováno však bylo využívání vězňů v dolech, stavebnictví a tovární výrobě. V 70. letech 20. století byla v některých nápravně výchovných ústavech, kde k tomu byly podmínky, zřizována tzv. vlastní pomocná hospodářství, zaměřená na rostlinnou a živočišnou výrobu. Zanikla v 90. letech vzhledem ke změnám v příslušné legislativě a podmínek pro hospodářskou činnost věznic.