Společnost VHM sice v roce 2019 v rámci insolvenčního řízení úspěšně prošla restrukturalizací, situace na trhu však vedla k tomu, že na sebe podnik na jaře letošního roku podal insolvenční návrh znovu. Na vině nebyla pouze pandemie covid-19, do složité situace se firma dostala spíše vzhledem k situaci na trhu, která strategickému oboru těžkého strojírenství v kontextu Česka, ale i celé Evropy nepřeje.

Na jedné straně Evropská unie prosadila ambiciózní Green New Deal (Nový zelený úděl), podle něhož se má Evropa do roku 2050 energeticky neutrálním kontinentem, na druhé straně postupně přichází o výrobní kapacity, které ji mohou jeho dosažení dovést. To se typicky ukazuje na podniku Vítkovice Heavy Machinery. Tato strategická firma disponuje například jako jediná v Evropské unii know-how a schopnostmi vyrábět hlavní hřídele větrných elektráren. Stejně tak dokáže vyrobit lopatky velké kaplanovy turbíny pro energetiku či klíčové komponenty jaderné elektrárny.

„Toto naše know-how je bezesporu unikátní a má strategický význam. Bez větrných, vodních a jaderných elektráren nebude dosažení uhlíkové neutrality možné. Jak je tedy možné, že podnik jako VHM neběží na plný výkon a namísto toho čelí insolvenci?“ ptá se řečnicky Tomáš Schmied, člen představenstva skupiny CE Industries, která VHM většinově vlastní. „Může za to několik faktorů: Zaprvé asijská konkurence, která tradiční podniky v Česku i v rámci celé Evropy poráží nízkými cenami a Evropská unie na tuto skutečnost nijak nereaguje, například uvalením dovozních cel, která by domácí produkci zvýhodnila. Zadruhé evropská regulace, která výrobu v těžkém průmyslu prodražuje oproti asijským konkurentům. Vzniká tak deformace evropské hospodářské soutěže, kdy evropské ocelárny a kovárny mají na evropském trhu paradoxně horší situaci, než asijští konkurenti, kteří takto regulováni nejsou.“

Ve skutečnosti proces vypadá tak, že například evropští výrobci větrných elektráren jako je Siemens Gamesa nebo Vestas, poptávají na trhu hřídele a soutěží je jako komoditu na cenu. V těchto tendrech zpravidla vítězí levná asijská, především čínská, konkurence. Větrná elektrárna se tak tváří jako evropská a ekologicky čistý výrobek, i když byl poskládán ve skutečnosti ze ´špinavých´ komponentů vyrobených v Asii. Evropským výrobcům schází podpora ze strany států, navíc jsou zatěžováni stále dražšími emisními povolenkami a dalšími omezeními, takže jejich konkurenceschopnost nadále klesá. Hrozí, že se Evropa v budoucnu stane v tomto strategickém odvětví závislá na asijské produkci.