„S panem Fišerem jsem se seznámil před rokem, když jsem jako novinář hledal pamětníka, abych o něm napsal v souvislosti se čtyřiasedmdesátým výročím osvobození Osvětimi. Části Fišerova osud jsou na internetu, například na stránkách Paměti národa. Podařilo se mi na něj sehnat kontakt a pak se s ním sejít v Mohelnici, kde žije se svojí manželkou. S panem Fišerem jsem zůstal v kontaktu, článek se mu líbil, iniciativa k napsání knížky pak vyšla od něj. Přiznám se, že něco takového se nedalo odmítnout. Dal jsem si ale jednu podmínku – že společně napřed navštívíme Osvětim, kde je nyní památník,“ vzpomíná v rozhovoru Pavel Baroch.

Když spolu bývalý lágr procházeli, opakovaně se mu honilo hlavou, jak je vůbec možné, že něco takového mohlo vzniknout. „Byla to skutečně továrna na smrt, na systematické vyhlazování Židů a dalších národů,“ říká publicita.

Jiří Fišer přijel do koncentračního tábora v květnu 1944 z Terezína. V noci. „Na pověstné rampě poprvé viděl Mengeleho, který prováděl selekci. Nepotřební zamířili rovnou do plynu. Jiří s Josefem, sestrou a maminkou ještě zůstali pohromadě a skončili v takzvaném rodinném táboře. Zanedlouho si ale kluky vzal Mengele k sobě na svou „kliniku“. Zní to opravdu paradoxně, ale zachránilo jim to život,“ uvádí autor knihy Mengeleho dvojče A-872.

Celý rozhovor s autorem knížky Pavlem Barochem si můžete přečíst ZDE.