V prostředí nadnárodních korporací vyvstávají otázky, jak toto navýšení cen promítnout do vnitroskupinových transakcí. Diskutována je zejména otázka zohlednění či nezohlednění těchto narůstajících nákladů v konstrukci převodní ceny nízkorizikových entit vůči ostatním podnikům ve skupině.

Současnou energetickou krizi lze přirovnat k období COVID-19, kdy docházelo také k růstu nákladů v důsledku pandemické situace. Je proto na současnou situaci nutné nazírat obdobnou optikou, jako v případě klíčových otázek obsažených v Informaci GFŘ k dopadům pandemie COVID-19 na převodní ceny (ZDE), jehož výchozím zdrojem byl materiál OECD rozebírající danou problematiku.

U výrobních společností s omezeným funkčním profilem (blíže viz Pokyn GFŘ D-34) bývá jejich odměna za poskytování výrobní služby stanovována velmi často metodou nákladů a přirážky. Náklady na energie jsou nepochybně jedním z nákladů, které vstupují do nákladové základny, k níž je přirážena obvyklá zisková přirážka. Nárůst či pokles cen této nákladové položky, která se nadto odvíjí od tržních cen, nehraje žádnou roli v posuzování, zda by tyto reálně vynaložené náklady měly do nákladové základny vstupovat či nikoliv.

Samotné zvýšení či v budoucnu snížení cen energií se v odměňování těchto podniků projeví v rámci přirážky, která je zjišťována u srovnatelných nezávislých podniků, neboť i tyto nezávislé podniky jsou zatíženy fluktuací cen energií. Z důvodu, že aktuální nárůst cen je tak markantní, že často není možné jej zcela promítnout do cen výrobků, projeví se v poklesu ziskové přirážky nezávislých podniků a tím pádem i do přirážky zjištěné z trhu, kterou v rámci cenotvorby zjišťují spojené osoby při aplikaci metod převodních cen.

Z výše uvedeného vyplývá, že stávající metodika převodních cen řeší i tyto krizové situace a není proto důvod ke změnám v nastavování cen mezi spojenými podniky.