A otázky studentů byly opravdu různorodé. Žáci se ptali nejen na obsah práce náčelníka Generálního štábu AČR, začátky a úskalí vojenské kariéry, ale také na příchod imigrantů do Evropy, obnovu základní vojenské služby, roli žen v armádě či vnímání bezpečnostního prostředí v České republice. Padaly i otázky na osobní zájmy či rodinné zázemí.

„Svého rozhodnutí studovat vojenské gymnázium a následně dělostřelecký obor na vysoké škole jsem nikdy nelitoval,“ konstatoval generál Bečvář a s úsměvem dodal: „Pocházím z malé vesničky Čížkov u Plzně, a proto snad mí rodiče počítali s tím, že budu v dospělosti, stejně jako oni, pracovat v zemědělství. Ale mé rozhodnutí nastoupit na vojenskou školu, nakonec schválili. A zda jsem to udělal proto, že jsem z Čížkova viděl na špičku zámku v Zelené Hoře, kde se odehráli Švandrlíkovi Černí baroni, či vlivem vojenských náborářů, kteří nám ve škole objasnili podmínky studia, těžko říci.“

V každém případě pobyt na gymnáziu v Moravské Třebové, 300 kilometrů od domova, hodnotí generál Bečvář pozitivně: „Nebyl jsem žádný 'průšvihář', školu jsem si užíval. Hodně jsme sportovali, ale hodně jsem se i učili. Jedna záliba z dětství mi ovšem zůstala. Jako kluk jsem jezdil na koních a i dnes se k nim rád vracím.“

Co obnáší práce náčelníka Generálního štábu AČR?

Generál Bečvář zavzpomínal také na dvanáctiletou službu u Vojenské policie a na své osmileté působení ve funkci přidělence obrany ve Francii: „Splnil se mi dětský sen. Ve 14 letech jsem si pořídil mapu Francie, na důvod si již nevzpomínám, a vyhledával na ní místa, která mne zaujala.“

„Co obnáší práce náčelníka Generálního štábu AČR?“ Jedna z otázek, jejíž odpověď by zabrala celé hodinové setkání. „Zjednodušeně řečeno odpovídám za chod Armády České republiky, jejíž úkoly jsou úzce propojeny s bezpečnostní situací v ČR - mám jisté kompetence a řadu povinností. A na otázku, zda je práce vojenského profesionála posláním, odpovídám - ano. Provází mne v každém okamžiku, prakticky 24 hodin denně. Usínám s myšlenkami na to, co je ještě třeba projednat, co nesmím opomenout. Tato funkce se nedá dělat na půl plynu. Abych se udržel v dobré kondici, stačí mi pět hodin spánku, šest hodin je maximum. Prakticky stále jsem na telefonu, připraven konzultovat aktuální záležitosti.“

Přímým důkazem této skutečnosti byl telefonát ministra obrany v rámci besedy, který generál Bečvář s omluvou neodkladně přijal a poté pokračoval: „I když máte pocit, že zrovna nic neděláte, stále je to ve vás.“

Čekání na rakev s padlým vojákem se neobejde bez emocí

Generál Bečvář nepopřel ani jistou dávku intenzivních prožitků, které vnímá při odjezdech vojáků do zahraničních operací, kde se nacházejí v ohrožení života. „Když čekáte na kbelském letišti na rakev vojáka, který padl v boji, nelze jen tak odstavit emoce na vedlejší kolej,“ přiznává a dodává: „Sám jsem se přímo neocitl v ohrožení života. Svůj pobyt na Balkáně v misi SFOR v roce 1992 hodnotím spíše jako stav lehké nervozity.“

Za největší hrozbu současného světa považuje generál Bečvář aktivity tzv. Islámského státu. Přirovnává je k názvu knihy, kterou četl v mládí - Mlhovina. Říká: „Je to hybridní neuchopitelná válka, se kterou se musíte naučit žít a bojovat s ní.“ Stejně tak považuje za přirozené pomáhat vytvářet podmínky pro život migrantům v prostředí, ze kterého pocházejí, aby v něm mohli setrvat a důstojně existovat. „Stále musíme být svým způsobem na pozoru, vnímat a hodnotit signály, které nám okolí vysílá, ať je to ve vztahu k Rusku, k východní Ukrajině či anexi Krymu. Situaci v České republice hodnotím jako stabilní bez výrazných bezpečnostních rizik.“

Besedy pro studenty

Již od roku 1986 organizuje učitel dějepisu Miroslav Stulák z Chebu besedy pro studenty s osobnostmi České republiky. V minulosti se tak žáci setkali s Václavem Havlem, Vlastimilem Brodským či manžely Zátopkovými. Generál Bečvář také přijal jeho pozvání a bezprostředně reagoval na všetečné otázky mladých lidí. Právě osobní komunikace, podle učitele Stuláka, totiž této generaci ve světě plném moderních technologií nejvíce chybí.