Připravovaná regulace by měla vycházet z důkladné analýzy odvětví a problematiky hazardu u nás s ohledem na jeho specifika a s respektem k faktu, že nelze jednoduše změnit preference a vzory chování spotřebitelů. Pomocí efektivní regulace lze odvětví hazardu pozitivně ovlivňovat směrem k minimalizaci společenských škod, rozvoji v rámci legální ekonomiky a optimalizaci daňových výnosů vzhledem k potřebě finančních prostředků na prevenci vůči závislosti na produktech tohoto odvětví, příp. na eliminaci škod způsobených chováním osob závislých na hazardu.

 

Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA) vypracovalo analýzu podkladových materiálů k regulaci, z níž vyplývá, že výpočet společenských nákladů hazardu v České republice(*) i samotné hodnocení dopadů regulace (RIA) trpí zřejmými nedostatky. Právě ty se stávají snadným terčem argumentace zájmových skupin, a zvyšují tak náklady spojené s přijetím regulace.

 

Proto jsme se rozhodli vypracovat základní doporučení pro efektivní regulaci hazardu u nás:

 

1. Jasně definujte cíl regulace!

Pokud není definován cíl regulace, nelze určit nejvhodnější nástroje k jejímu prosazení, účinně je implementovat ani vyhodnocovat, nakolik je zvolený způsob regulace efektivní. Pokud je cíl fiskální, tj. maximalizace příjmu státního rozpočtu, budou vhodné nástroje jiné než v případě, když je cílem snížení počtu herních pozic, snížení počtu patologických hráčů nebo eliminace negativních společenských důsledků.

 

2. Vycházejte z objektivních podkladů!

Neobjektivní, nekompletní nebo nekonzistentní podklady pro rozhodování o typu a metodě regulace se vrátí zpět jako bumerang, který využijí zastánci statu quo. Jestliže je poptávka po regulaci vyvolána negativními vývojovými trendy relevantních ukazatelů, musí být analýza věcně správná, diverzifikovaná a nestranná.

 

3. Proveďte důkladné hodnocení dopadů regulace (RIA)!

Analýza hodnocení dopadů regulace (RIA) by měla předcházet každé legislativní změně. Důkladná RIA by však neměla být obhajobou regulace, ale spíše její oponenturou – jedině pak má smysl ji vůbec dělat. Hodnocení dopadů regulace musí být odděleno od autora legislativního návrhu tak, aby byla zajištěna co nejvyšší objektivita. 

 

4. Zachovejte uspokojování potřeb na legálním trhu!

S preferencemi spotřebitelů lze stěží úspěšně bojovat, neboť si vždy najdou cestu k uspokojení vlastních potřeb. Alkoholici budou pít alkohol, drogově závislí budou požívat látky, na něž je jejich organismus zvyklý, hazardní hráči budou hrát. Proto jsou vždy vysoké motivace najít způsob, jak uspokojit potřeby, za něž jsou lidé ochotni platit. Pro vládu by nejen z hlediska rozpočtových příjmů, ale také z hlediska prosazování vládního programu mělo být klíčové, aby se tak dělo na legálních trzích, na nichž lze aplikovat regulační nástroje.

 

5. Společenské náklady eliminujte tam, kde vznikají!

Boj proti společenským nákladům má smysl tam, kde vznikají. A to je v lokalitách, kde se vyskytují herní pozice. Daň je nenávratná, neadresná a neekvivalentní platba. Není proto možné spojit daňové výnosy z regulace hazardního průmyslu s eliminací společenských nákladů (škod), které sobě a svému okolí způsobují patologičtí hráči. Efektivní regulace negativních společenských nákladů hazardu se neobejde bez výrazné decentralizace rozhodování a modifikace regulačních opatření s ohledem na konkrétní situaci obce. 

 

(*) Odhad vyčíslen ve studii Winkler a kol.: Problémové hráčství: Společenské náklady na hazardní hraní v České republice (2014)