Podle jejího rozboru nového stavebního zákona tak povolování staveb opět skončí bez potřebné reformy. Rekodifikace stavebního práva přitom vyžaduje úpravu uspořádání státní správy, územního plánování, v požadavcích na výstavbu, v samotném procesu i soudním přezkumu.

Hospodářská komora připomíná, že podle původního konceptu měla vzniknout jednotná a nezávislá státní stavební správa navržená po vzoru funkčních katastrálních úřadů. Měl vzniknout Nejvyšší stavební úřad a soustava územních stavebních úřadů.

„Místo toho bylo ale provedeno fatální množství ústupků obcím i rezortům a vytváří se hybridní soustava obecních a státních stavebních úřadů s nejasnými vztahy a působností. Kolik těchto úřadů nakonec vlastně bude, není navíc nyní ani jisté, protože to se ukáže až po vydání vyhlášky Ministerstvem vnitra. To povede k rozštěpení obecných stavebních úřadů, speciálních stavebních úřadů a jiných stavebních úřadů do podobného stavu, jako je dnes,“ upozorňuje prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. Přitom právě tento stav je příčinou většiny současných problémů v oblasti výstavby v České republice.

Šance, aby novou strukturou stavebních úřadů, posílením jejich odborné kompetence, technického vybavení, sjednocením metodiky a rozhodování se zásadním způsobem snížil korupční potenciál, na který si lidé často stěžují, se zdá být naprosto promarněna. Podle nového zákona a s rozplynutím základního principu 1 úřad – 1 razítko – 1 rozhodnutí zůstane zachován problém systémové podjatosti, tedy možnost politického ovlivňování stavebních úřadů zástupci samospráv.

„Návrh předložený Legislativní radě vlády se v mnoha důležitých bodech odchyluje od principů a cílů vládou schváleného věcného záměru nového stavebního zákona. Stejně tak se zásadně liší od návrhu předloženého do mezirezortního připomínkového řízení, který naopak z věcného záměru důsledně vycházel. Takovýto postup předkladatele není v souladu s Legislativními pravidly vlády,“ potvrzuje advokát Pavel Černý z kanceláře Frank Bold Advokáti, která se podílela na zpracování původního návrhu.

„Kromě nevytvoření jednotné soustavy státních stavebních úřadů je v aktuálním návrhu výrazně oslaben princip integrace rozhodování u stavebního úřadu. Podkladem pro rozhodnutí "obecního" stavebního úřadu má být "koordinované vyjádření" nadřízeného úřadu, řešící soulad stavby s požadavky dílčích zákonů. Není přitom jasné, zda toto vyjádření bude pro stavební úřad závazné, nebo ne. V každém případě budou vznikat komplikované situace a spory, čemuž měl zákon podle původního zadání zabránit,“ dodává Černý.

Zákon zbytněl na dvojnásobek oproti verzi z loňského listopadu a má dokonce přes 100 paragrafů navíc než v současnosti platný zákon. „Přibyla nová pravidla a regulace, které nebyly s nikým odborně a v praxi konzultované. Naopak samotné stanovení a vymahatelnost lhůt je tristní. Stavebník tím pádem nemůže očekávat zrychlení řízení ani posílení právní jistoty a zlepšení jeho postavení v řízení,“ varuje Dlouhý. Zákon přitom vznikl právě proto, aby zrychlil povolání staveb.

MMR ze zákona rovněž vypustilo klíčové pravidlo, že územní plán stanoví veřejný zájem na využití území, který se pak již znovu nepřezkoumává v povolovacích procesech. To může způsobit prodloužení řízení o povolení staveb a jejich soudního přezkumu. Jako další nepovedený příklad lze uvést novelu vodního zákona. Nově bude třeba nejméně dvou rozhodnutí i při drobné stavební úpravě rodinného domu.

Rozbor Hospodářské komory mimo jiné také potvrdil, proč všeobecný nesouhlas různých organizací sklidila také úprava oblasti územního plánování. V zákoně totiž zcela chybí původní klíčový požadavek na stanovení veřejného zájmu, proces územního plánování zůstává zachován v současné přežité podobě, nedochází k žádnému zrychlení. A to přesto, že jen tato kapitola narostla o desítky nových „prázdných“ paragrafů oproti současnému stavu.

Klíčovým tématem rekodifikace stavebního práva měly být efektivní lhůty. Ani ty ovšem v poslední verzi zákona stavebník nenachází. Úkony úřadu budou podléhat buďto pouze správním (nikoliv vymahatelným) lhůtám anebo dokonce lhůty stanoveny vůbec nejsou. Lidé se efektivní ochrany před nečinností úředníků nedočkají. Naopak reálně hrozí zahlcení krajské stavební správy a prodloužení řízení.