Tempo růstu minimální mzdy v posledních čtyřech letech více než dvojnásobně převyšuje tempo růstu mezd v ČR. Odůvodnění, že v určitém období minimální mzda vůbec nerostla, nelze akceptovat donekonečna. Zatímco průměrná mzda v ČR vzrostla v období mezi roky 2015–2018 o 19,8 %, minimální mzda za stejné období vzrostla o 45,1 %. Při dalším rekordním zvýšení minimální mzdy od 1. ledna 2020 na 14.600 korun měsíčně vzroste už skoro o 60 %.

Každé zvýšení min. mzdy průřezově dopadá na celé české hospodářství a všechny firmy, ačkoliv minimální nebo zaručenou mzdu vůbec nevyplácejí. Uměle totiž musí odstupňovat odměňování zaměstnanců bez ohledu na to, zda se produktivita práce zvýšila, nebo ne.

Odboráři i ministryně práce přitom argumentují, že v zahraničí je minimální mzda vyšší. Příklad Řecka nebo Španělska, ve kterých se vyplácí vyšší minimální mzdy než v ČR, by měl být ale pro vládu a českou společnost varováním, že vyšší minimální mzda prosperitu země a jejích občanů nezajistí. Třeba v Řecku největší skupinu nezaměstnaných tvoří právě lidé bez kvalifikace a bez praxe, v tomto segmentu dosahuje nezaměstnanost neuvěřitelných 45 %.

Vyšší mzdy zajistí jen vyšší produktivita práce. Vláda by proto naopak měla podpořit zvyšování produktivity, nikoliv zaměstnavatele připravovat o možnost ji zvýšit.

Neexistuje přitom žádný důvod, aby v podnikatelském sektoru byly další sazby, než je sazba minimální mzdy. Pokud se nezruší v soukromém sektoru další sazby zaručených mezd, dojde k dalším problémům kvůli nárůstu nákladů např. u řidičů autobusů, kde již dnes mají zaměstnavatelé, resp. objednatelé dopravní obslužnosti potíže mzdy platit a nezbývá žádný prostor na motivační složky mzdy.

Zvyšování minimální a potažmo zaručené mzdy má dopad třeba i na oblast veřejných zakázek, zejména u dlouhodobých stavebních kontraktů. Jestliže dochází k takto masivnímu nárůstu mzdových nákladů, se kterými soutěžitelé nemohli počítat, nemohou je promítnout do konečné ceny zakázky, protože jsou omezeni smlouvou a inflační doložkou. V současnosti má proto veřejný sektor velký problém s účastí a ochotou firem (zejména stavebních) vůbec se účastnit veřejných soutěží a přijímat veřejné zakázky.

Také Koordinační rada pro soukromou bezpečnostní činnost během letošního září upozornila, že v oblasti fyzické ostrahy majetku a osob, tedy strážních služeb, rychle rostou státem nařízené minimální mzdové náklady, přičemž ale ceny ve veřejném sektoru dlouhodobě nedosahují ani výše těchto minimálních mzdových nákladů, mnohdy ani zaručené mzdy, která má být vyplacena zaměstnanci. Jako příklad uvedla ostrahu Generálního ředitelství Úřadu práce ČR, které je střeženo za částku 83,95 korun bez DPH za hodinu fyzické ostrahy. Minimální mzdové náklady v této oblasti přitom dnes činí 153,76 korun / hod.

Pokud státní správa (zaměstnavatelé poskytující místo mzdy jako odměnu za práci plat) potřebuje institut zaručeného platu pro své zaměstnance, nechť si jej ponechá pouze pro státní správu, v soukromém sektoru ale neexistuje důvod, proč by zaměstnavatelé měli vyplácet mzdy podle osmi skupin.

Hospodářská komora zároveň nedávno připomněla, že zvýšení minimální mzdy od ledna 2020 už citelně dopadne na peněženky všech domácností v zemi. Firmy se totiž snažily vysoký růst mezd zaměstnanců v posledních letech kompenzovat ze svého zisku. To již nebude plošně možné, a proto firmy budou nucené investice omezovat a promítat už jakékoli takové požadavky odborů nebo vlády na vyšší minimální a zaručené mzdy bez ohledu na produktivitu práce do cen zákazníkům.

Zaručená mzda byla zavedena v roce 2007. Stanoví nejnižší cenu práce v osmi skupinách. S každým zvýšením minimální mzdy musí zaměstnavatelé podle nařízení vlády automaticky zvýšit i mzdy zaručené, v roce 2019 činí nejvyšší zaručená mzda 26.700 korun.