Energetici palivo naváželi postupně. Pod přísným dozorem z výrobního závodu urazilo několik tisíc kilometrů. Částečně letecky, částečně po silnici. O trase a termínech transportu věděl jen omezený okruh prověřených lidí.

Zvýšená radiační opatření ale nebyla potřeba. Radioaktivita čerstvého paliva je totiž srovnatelná s přírodním pozadím. „Na elektrárnu jsme pro nadcházející odstávku prvního bloku postupně přivezli 48 palivových souborů, což energeticky odpovídá přibližně sedmi miliónům tunám hnědého uhlí. Pro jeho přepravu by byl potřeba vlak dlouhý přibližně 1700 kilometrů, tedy jako například z Prahy do Barcelony. V případě našeho paliva šlo přitom o jednotky transportů. Vše probíhalo za přísných bezpečnostních opatřeních,“ zdůraznil Jan Kruml, ředitel Jaderné elektrárny Temelín.

Palivo dopravci přepravují ve speciálních ocelových kontejnerech. Ty odolají ohni, vodě, pádům z výšek nebo nárazům. Jejich klíčovým prvkem je akcelerometr. Z něj jde zjistit, zda během přepravy nedošlo k nadměrnému nárazu, který by mohl přepravované palivo poškodit.

Speciální policejní doprovod opouští palivo až v areálu elektrárny. Až zde si ho totiž přebírají energetici. Kontrolují jejich počet, pečetě nebo akcelerometry. Pak už jde palivo z kamionu na pozici ve skladu.

Už několik let drží ČEZ v Temelíně i Dukovanech zásoby na dva a více let provozu. „U obou elektráren držíme zásoby paliva na minimálně dvouletý provoz bloků. I když jsme z hlediska dodávek paliva nikdy neměli problém, jsme si vědomi toho, že tyto zásoby jsou důležité z hlediska energetické bezpečnosti naší země,“ uvedl Bohdan Zronek, ředitel divize jaderná energetika a člen představenstva ČEZ.