"Spolu se správou Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory jsme se, vzhledem k dramaticky klesajícím počtům tetřívků, rozhodli rok 2019 věnovat tématu tohoto krásného ptačího druhu v obou našich pohořích," říká ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. "Během Roku tetřívka budeme v naší komunikaci pracovat s mottem V Krkonoších jsem (ještě) doma, resp. V Jizerkách jsem (ještě) doma. V terénu na rozcestníky v místech, kde tetřívek žije, umístíme informační cedule vybízející, aby se návštěvníci hor drželi jen na turistických cestách a nedělali hluk, který by ho rušil. Značku "Tetřívkova ložnice" zase budou strážci umisťovat do lyžařské stopy, která povede do zakázaných lokalit. Vzniká speciální ekovýchovný program pro školy a seriál krátkých klipů. Na našich informačních centrech jsme rozšířili sortiment suvenýrů s motivem tetřívka," vyjmenoval některé z připravovaných aktivit Böhnisch.

Jedním z hlavních důvodů mizení tetřívků, kromě rušení člověkem, je úbytek vhodných biotopů, v Krkonoších i Jizerských horách spojený zejména se zarůstáním imisních holin vzniklých v 70. a 80. letech minulého století. Nový les postupně odrůstá a tyto vhodné plochy zarůstají, čímž tetřívek přichází o prostředí vhodné k životu. Uškodilo mu i v minulosti rozšířené vysušování rašelinišť a podmáčených smrčin, kde nachází vhodná stanoviště s dostatečnou potravní nabídkou. Negativně působí i zvyšující se tlak na turistické a sportovní využití území. Nepříznivé jsou také vysoké stavy lišky obecné a prasete divokého, podílejících se v některých oblastech významně na predaci hnízd a mladých ptáků. Pro udržení populace tetřívka v příznivém stavu je nezbytné věnovat všem ohrožujícím faktorům dostatečnou pozornost a vhodnými opatřeními tato rizika minimalizovat.

Situace v Jizerských horách je podobná jako v Krkonoších. "Na začátku devadesátých let byly v Jizerských horách pro tetřívka ideální podmínky - rozsáhlá bezlesí po imisní kalamitě a malá návštěvnost. Změnu přírodních podmínek se v posledních letech snažíme ve prospěch tetřívka řešit s kolegy lesníky z Lesů ČR. Na více než čtyřiceti hektarech tak vznikla tetřívčí centra, speciální plochy s velmi řídkým porostem stromů, vhodné k toku i hnízdění. K omezení vlivu extrémní návštěvnosti náhorní plošiny, kde dnes není potřebný klid v zimě, v létě, ve dne ani v noci, budeme potřebovat spolupráci nejen lesních hospodářů, ale především všech rozumných návštěvníků. Musíme jim srozumitelně vysvětlit, že bez jejich spoluúčasti nemá jizerský a krkonošský tetřívek šanci přežít a domluvit se s nimi na některých nezbytných omezeních v nejcitlivějších lokalitách a časech. Jsem přesvědčený, že se nám to podaří," říká vedoucí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory Jiří Hušek.

Odborníci se snaží řešit problémy poklesu početnosti tetřívka zachováním nebo obnovou vhodných ploch k jeho životu. Vytváříme nové nebo rozšiřujeme již existující volné plochy na lokalitách s aktuálním nebo potenciálním výskytem tetřívků, které vytvoří vhodné podmínky pro zachování nebo vznik nových tokanišť a přispějí tak k lepší komunikaci tetřívků mezi nimi.

Pomoci mohou všichni, včetně turistů, sportovců i místních boudařů, kteří podnikají v blízkosti míst, kde se tetřívek vyskytuje. V inkriminované době tetřívčího toku by pomohlo omezit provoz vozidel a zásobování ve večerních a ranních hodinách. Provozovatelé vleků a lyžařských lanovek v místech výskytu tetřívků pak mohou pomoci označením lan mimo lyžařskou sezonu tzv. zradidly (třeba speciálními plašidly, fáborky, pruhy látky), která letícího ptáka na překážku upozorní. Ke zlepšení situace může přispět každý návštěvník. Lokalitami s výskytem tetřívků by měl procházet s maximálním respektem - nehlučet a nevstupovat (zejména v zimě) mimo značené cesty a svého psa mít na vodítku. Tetřívka na jeho zimovištích v karech ruší také skialpinisté a snowboardisté. Pták v zimě nespí, ale snaží se pod sněhem přežít s minimálním výdejem nedostatkové energie. Každé vyrušení může být fatální a stát tetřívka život - každý jednotlivý úhyn pak podstatně oslabuje mizející populaci druhu. Na jaře ohrožují tetřívčí tok návštěvníci a fotografové, kteří lační lačnící po jeho sledování. V létě a na podzim nepředstavuje pozorování tetřívků podstatné riziko. Nejlepší je, když si trochu přivstanete a vydáte se do vyšších partií hor - budete-li potichu, máte velkou šanci, že černého rytíře při svých toulkách potkáte. Tetřívkovi jistě neuškodí, když si na konci léta nasbíráte borůvky pro vlastní potřebu, třeba na koláč či knedlíky, ale hřebeny a kbelíky nechte doma, aby zbylo i na tetřívky - před zimou se potřebují pořádně najíst, aby vůbec přežili. Krkonoše byly vyhlášeny ptačí oblastí v rámci evropské soustavy Natura 2000 mimo jiné právě pro ochranu tetřívka obecného. Tetřívek patří také mezi silně ohrožené druhy České republiky. "Bohužel, se nacházíme v momentu, kdy tetřívek bez pomoci a ohleduplného přístupu nás všech opravdu nepřežije," uzavírá ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch.

Tetřívek je dnes doma hlavně ve Skandinávii a na Sibiři. Ve střední Evropě je rozšířen jen ostrůvkovitě a to většinou pouze v horských oblastech. U nás se ještě kolem roku 1950 vyskytoval na většině území, v současnosti se jeho rozšíření omezuje na některá pohraniční horstva - Krušné hory, Šumavu, Krkonoše a Jizerské hory. Vyhledává otevřenou krajinu s mozaikou rašelinišť, lesních porostů různého stáří a otevřených ploch typu horských luk, pastvin nebo pasek. Jeho početnost v posledních desetiletích setrvale klesá. Současný stav v celé České republice se odhaduje na 330-380 samců. Za posledních 40 let však poklesl o 80 %. Od roku 2001, kdy jsme nasčítali 135 tokajících kohoutků, jejich počet klesl až na současných 74, tedy téměř na polovinu. Bude-li tento trend pokračovat, nelze vyloučit, že tetřívci vymizí z Krkonoš někdy v období mezi roky 2030 a 2040. Někteří jedinci by mohli přežívat i déle, ale patrně by se už nejednalo o životaschopnou populaci s možností návratu k nějakému příznivému stavu.

Tetřívek obecný je středně velký druh hrabavého ptáka z čeledi tetřevovitých. Sameček (kohoutek) a samička (slepička) se výrazně odlišují zbarvením i velikostí. Samec je zbarven převážně černě s modrozeleným kovovým leskem na některých perech. V křídle je patrná bílá páska, bílé jsou i podocasní krovky. Velice výrazný je ocas, jehož vnější pera jsou lyrovitě zahnuta. Zvláště v období toku jsou patrné červené kožovité výrůstky nad okem nazývané poušky. Slepička je menší, rezavě hnědá, tmavě kropenatá.

Tetřívčí tok začíná již v březnu (ve výjimečných případech i v únoru) a trvá do začátku června. Nejintenzivněji probíhá v časných ranních hodinách, výjimkou ale není ani večerní tok. Samci během něj vydávají zvuky nazývané pšoukaní, bublání a kodrcání. S rozbřeskem je možné pozorovat černobílé kohoutky, jak v zápasu o nejlepší místa na tokaništi najíždějí se spuštěnými křídly proti sobě, hlavu nataženou kupředu a ocas rozevřený do nádherné lyry. Pokud je boj opravdu tvrdý, kohoutci vyletují proti sobě a snaží se zahnat svého soka.

Péče o hnízdo, vajíčka i mláďata spočívá výhradně na slepičce, která snáší 6-10 vajíček do mělkého důlku vystlaného trávou a vlastním peřím. Kuřata se líhnou asi po 25 dnech a hned po oschnutí opouštějí hnízdo. Už od prvního dne si za pomoci matky vyhledávají potravu, většinou mravence a další hmyz, a po jednom týdnu jsou schopna dokonce poletovat. V rodinách se zdržují do konce léta a na podzim se rozdělují do hejn podle pohlaví. Nepříznivé počasí během zimy přečkávají zahrabáni pod sněhovou pokrývkou, aby omezili ztráty drahocenné energie. Opakované vyrušování, např. přítomností člověka, může tetřívka vyčerpat natolik, že se stane snadnou kořistí predátora (např. lišky) nebo zahyne vysílením.