Kancelář prezidenta republiky (KPR) vznikla de iure až zákonem ze dne 5. prosince 1919, č. 654/1919 Sb., kterým se zřizuje Kancelář prezidenta republiky, ale jako fungující úřad byla postupně budována již od konce roku 1918 v souvislosti se vznikem Československé republiky a příjezdem jejího prvního prezidenta T. G. Masaryka do vlasti dne 21. prosince. Poslání úřadu stejně jako dnes vyplývalo z ústavy a jeho hlavní úkoly se po celou historii nezměnily: sloužit prezidentu republiky k výkonu jeho ústavních a jiných zákonných pravomocí a poskytovat mu potřebné zázemí pro jeho politickou a veřejnou činnost. Další neopomenutelnou funkcí se již od počátku stalo nezbytné zajištění správy sídla hlavy státu – Pražského hradu a od roku 1921 také zámku Lány.

Během prvních dní a měsíců po příjezdu T. G. Masaryka na Pražský hrad hrálo hlavní roli při utváření prezidentského úřadu a domácnosti Masarykovo nejbližší okolí – rodina a válečnými lety osvědčení spolupracovníci, včetně členů protirakouské odbojové organizace Maffie. Není divu, že úkol vybudovat profesionální a plnohodnotný prezidentský úřad byl ještě v závěru roku 1918 svěřen jednomu z hlavních představitelů domácího odboje, právníkovi, popřevratovému předsedovi správního sboru hlavního města Prahy (starostovi) a poslanci Revolučního národního shromáždění Přemyslu Šámalovi, který byl dne 11. února 1919 ze strany Masaryka oficiálně jmenován „šéfem kanceláře“ „s titulem kancléře prezidenta republiky“.

Přemysl Šámal měl vedle prezidenta Masaryka mimo jiné hlavní vliv i zodpovědnost při výběru vhodných úředníků a dalšího personálu. Rozhodujícím kritériem přitom nebyla jen loajalita a kladné doporučení, ale především vysoká odbornost, vzdělanost a výkonnost. Své uplatnění na Pražském hradě, včetně nejvyšších postů, proto našli také bývalí úředníci, soudci a další zkušení odborníci z období monarchie. Kancelář v této době sice ještě oficiálně neexistovala, ale díky odhodlanému úřednímu a dalšímu nezbytnému aparátu již od počátku ledna 1919 přijímala a vyřizovala úřední podání, vytvářela spisy, čerpala vlastní finanční prostředky vyhrazené ze státních zdrojů atd. Účetní agendu KPR obstarávala v roce 1919 prozatímně účtárna prezidia ministerské rady. Počáteční skromné, nedostačující a do značné míry provizorní prostorové, materiální a personální zázemí již od prvních dní rozhodně neodpovídalo nejen obrovskému objemu agendy, ale i důležitosti a potřebné prestiži úřadu hlavy státu a nejvyššího ústavního činitele.

Pro budoucí podobu, význam a náplň činnosti úřadu bylo určující, jakými pravomocemi bude v ústavním systému nově vzniklého státu vybaven prezident republiky. T. G. Masaryk pak musel v průběhu roku 1919 navzdory svému postavení duchovního otce Československé republiky i moderní české státnosti svést o své pravomoci a povahu svého úřadu v porovnání se svými následovníky paradoxně ten největší souboj. Postavení prezidenta bylo výrazně posíleno již novelou prozatímní ústavy z května 1919, která přiznala prezidentu republiky pravomoc jmenovat a propouštět předsedu vlády a její členy. Souběžně s přípravou nové ústavy přijaté na konci února 1920 pak probíhala i diskuse o zákonu o KPR. „Neformální“ období Kanceláře prezidenta republiky bylo uzavřeno až v samotném závěru roku 1919 přijetím výše citovaného zákona, který nabyl účinnosti dne 19. prosince.

(Zdroj: Archiv KPR.)