V návaznosti na novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí platnou od roku 2013 byla v České republice učiněna celá řada úspěšných kroků směřujících k postupnému snižování počtu dětí v ústavní péči. Přesto počet dětí umístěných mimo svou rodinu zůstává stále poměrně vysoký. Podle údajů společnosti Lumos bylo v roce 2013 v náhradní či ústavní péči celkem 25 798 dětí, což je v přepočtu na celkový počet dětí v zemi číslo dvaapůlkrát vyšší než například v Anglii.

Možností, jak počet dětí vyrůstajících mimo svou vlastní rodinu výrazně snížit, je zlepšit dostupnost terénních sociálních služeb poskytujících podporu a profesionální pomoc rodinám v obtížné životní situaci. Vzhledem k tomu, že jedním z významných důvodů, proč je dítě umístěno do ústavní péče, je také postižení dítěte, je třeba směřovat pozornost hlavně na podporu rodin, do nichž se dítě s hendikepem narodí.

Dostupnost služeb rané péče je důležitá i pro ty pěstounské rodiny, které do své péče přijaly dítě s postižením. V souvislosti s transformací ústavních zařízení počet těchto rodin podstatně narostl. Na tomto místě je vhodné připomenout, že služba rané péče je všem rodinám v souladu se zákonem o sociálních službách poskytována bezplatně.

Pokud se rodina naučí neobyčejně náročnou situaci, v níž se po narození dítěte s hendikepem ocitá, i za pomoci terénní sociální služby rané péče postupně zvládat a rozhodne se vychovávat své dítě doma, není pak nutné volit ekonomicky značně náročnější řešení umístění dítěte do pěstounské či ústavní péče. Systematická podpora rodiny prostřednictvím terénní služby rané péče znamená však nejen značné úspory nákladů (v řádech statisíců korun ročně na jedno dítě), ale především umožní zcela se vyhnout umístění dítěte v raném věku (dětem do tří let) do ústavní péče, která je pro děti v raném věku nevhodná.

Sociální služba rané péče probíhá tak, že do rodin, které pečují o dítě s postižením nebo s ohroženým vývojem, pravidelně dojíždějí poradkyně rané péče. Cílem je, aby dětem s postižením byla zajištěna dostatečná podpora pro jejich rozvoj v rodině a aby rodiče (pečující osoby) měli včas potřebné informace a odbornou pomoc.

Pro zajištění kvalitní podpory konkrétních rodin v obtížné životní situaci po narození dítěte s postižením je třeba zajistit dostatečné kapacity pracovníků v rané péči, a to nejen pracovníků odborných (poradkyň rané péče), ale také těch, kteří vytvářejí zázemí pro poskytování služby a získávají zdroje na její provozování. V současné době je tíha udržení kvality rané péče a obhajoba zájmů rodičů a dětí s postižením (jejich naplnění práva na rodinný život) na bedrech příjemců dotace - poskytovatelů rané péče, na jejich schopnosti získat sponzorské a nadační prostředky na vyrovnání nedostatečných dotací a ochota pracovat v zátěži a stresu.