Vila byla poté, co byl tento podnikatel, bratr Tomáše Bati z druhého manželství jejich otce, ve vykonstruovaném procesu odsouzen jako kolaborant s nacistickým režimem, v roce 1947 zkonfiskována. Avšak zrušením retribučního rozsudku v roce 2007 se dědicům otevřela cesta k vyplacení náhrady. Redakci o tom informoval mediátor a advokát Robert Cholenský.

Obvodní soud pro Prahu 2 letos po vleklém procesu dědicům tuto náhradu odmítl přiznat s odůvodněním, že by tak obcházeli restituční zákonodárství a nadto prý v době odsouzení neexistovala právní úprava, podle níž by mohl být nárok přiznán.

„Právně je ta věc naprosto jednoduchá,“ říká brněnský advokát Robert Cholenský, který rodinu zastupuje. „Zrušením každého trestního rozsudku vzniká nárok bývalého odsouzeného, případně jeho právních nástupců, na náhradu za újmu způsobenou trestním řízením a trestem. O obcházení zákona nemůže být ani řeči, a už vůbec ne o tom, že by pro přiznání nároku neexistoval právní předpis: tím byl v té době platný všeobecný občanský zákoník.“

„Za přinejmenším zvláštní pokládám,“ komentuje nadcházející soudní jednání Tomáš Pecina, který dvě větve baťovské rodiny v České republice zastupuje, „že v tříčlenném senátu, který má odvolání projednat, působí dvě bývalé členky Komunistické strany Československa, tedy té zločinné organizace, na jejíž popud byl Baťa po válce odsouzen. Kdyby o nároku oběti holokaustu měli rozhodovat jako soudci bývalí členové NSDAP, měli bychom to nejspíš za nejapný žert, ale u bývalých komunistů nám to připadá normální a ani se už nad tím nepozastavujeme.“

Na náhradě dědicové celkem požadují zhruba 90 milionů korun.

Jednání se koná u Městského soudu v Praze ve Spálené ul. Nároku domáhají tito potomci Bati: John G. Nash (1960), Stewart Bata Nash (1959), Diana Nash Verrall (1963), Alexandra Nash Cotton (1970) a Jena Baťová Mitrovich (1922).

Odůvodnění odvolání dědiců.