Přestože poptávka po vytvoření širší a veřejnosti známé strategie vlastnické politiky státu je zakotvena v koaliční smlouvě, jako stěžejní protikorupční opatření je dlouhodobě požadována ze strany neziskových organizací v čele s Rekonstrukcí státu, je součástí vládou schváleného Akčního plánu boje s korupcí, je doporučována OECD a na její absenci poukázal i Nejvyšší kontrolní úřad v Kontrolním závěru ke kontrolní akci zaměřené na majetkové účasti státu, Vláda materiál Ministerstva financí odmítla. Jediné zdůvodnění, které k odmítavému stanovisku zaznělo, bylo přitom od ministra zemědělství Mariana Jurečky. Jeho argumentaci však Ministerstvo financí rezolutně odmítá a považuje za politováníhodné, pokud by se měla stát základem pro odmítnutí tak důležitého a dlouhodobě připravovaného materiálu, jako je Strategie vlastnické politiky České republiky.

„Vyjádření pana ministra Jurečky na adresu tohoto návrhu svědčí buď o tom, že se s materiálem dostatečně neseznámil, anebo jsou zástupným argumentem pro udržení stávajícího stavu v podnicích spadajících do jeho rezortu,“ uvedl ministr financí Andrej Babiš. V rámci připomínkového řízení bylo Ministerstvem financí  vypořádáno celkem 70 připomínek, z toho 68 úspěšně. Zbývající 2 připomínky Ministerstva zemědělství, které vytvářejí dojem, že záměrem materiálu je centralizovat řízení majetkových účastí na Ministerstvu financí, Ministerstvo financí odmítá a trvá na tom, že v textu Strategie jednoduše nemají oporu.  „Možná má pan ministr Jurečka obavy, že by mu nová pravidla nedovolila vařit pivo v Africe ani jiné dobrodružné podnikatelské záměry s Budvarem a Lesy ČR v exotických končinách, které již avizoval v médiích,“ říká Andrej Babiš.

Ministerstvo financí důrazně odmítá, že by ambicí materiálu bylo centralizovat správu státních podniků, natož, že by měla být centralizována v rámci jeho gesce. Materiál čerpá z aktualizovaného Doporučení OECD pro řízení a správu státem vlastněných společností z července roku 2015. Věnuje se problematickým oblastem corporate governance jako jsou transparentnost, nominační proces, politika odměňování, působnost a odpovědnost orgánů nebo sledování a vyhodnocování výkonnosti.

Vymezuje základní principy chování státu jako vlastníka majetkových účastí státu v obchodních společnostech a národního podniku a zřizovatele státních podniků. Výchozím bodem vlastnické politiky je komplexní přehled podnikatelských aktiv státu, jejich základní klasifikace dle právní formy i rozdělení dle odvětvových ministerstev, která v jednotlivých společnostech, podnicích a organizacích vykonávají práva k majetkovým účastem, resp. zakladatelská práva státu.

Strategie v části věnované Institucionálnímu rámci vymezuje dva základní modely správy majetkových účastí – a to centralizovaný a necentralizovaný, nastiňuje jejich výhody a nevýhody a vychází přitom  z principů řízení a správy společností doporučovaných OECD. Strategie Vládě pouze navrhuje zpracovat analýzu výhod a nevýhod obou variant, přičemž rozhodnutí o tom, pro kterou z nich se rozhodnout, bude (jak Strategie explicitně uvádí) opět náležet vládě. Které ministerstvo by centralizované řízení vykonávalo, materiál neřeší a toto rozhodnutí by opět záviselo na vůli vlády.