Jejich počet dále rostl, takže za celý den to byly skutečné proudy těch, kteří se přišli poučit i pobavit vojenskými i národními dějinami. K prvním návštěvníkům Armádního muzea Žižkov patřila i rodina Mrkvičkových. Před vchodem do muzea čekali 28. října již několik desítek minut před desátou dopoledne.

„Přijeli jsme z Pardubic – ráno jsme nasedli na vlak a za hodinku byli v Praze na Hlavním nádraží, odkud je to do muzea kousek,“ popisoval Josef Mrkvička, otec tří chlapců. S sebou vzali ještě spolužáka nejstaršího syna Adama, s maminkou tedy přijelo celkem šest osob. „Nejvíc jsem zvědavý na část věnovanou druhé světové válce, zajímám se také o odbojovou problematiku tohoto období,“ doplňuje Josef Mrkvička. V Armádním muzeu Žižkov v minulosti nikdy nebyli, bude to tedy pro ně premiéra.

Mezi čekajícími bylo i hodně těch, kteří už muzeum a starší podobu expozic znali. „Viděl jsem před pár dny reportáže v televizi, taky jsem něco četl a dělalo to na mne dobrý dojem, těším se,“ zmínil další z čekajících, Jiří Neužil z Prahy.

V 10:00 se kovová ochrana u návštěvnického vchodu zvedla a první návštěvníci zamířili do nové muzejní recepce, nacházející se pod dvoranou. Jejich zraky automaticky mířily k prosklenému stropu, kterým je možné dvoranu a také celé nové zastřešení vidět. Jen co si uložili batohy a další věci do skříněk, zamířili vzhůru, do druhého patra, kde začíná prohlídka expozic sálem věnovaným období do roku 1740.

Muzeum se postupem dalších desítek minut stále více plnilo, davy návštěvníků houstly a expozičními sály procházeli noví a noví zájemci nejen o vojenskou historii. Našli bychom mezi nimi všechny věkové skupiny. Velmi početné zastoupení měly rodiny s dětmi, přicházely páry mladých lidí, také mnozí z řad seniorů. Jednou z prvních organizovaných skupin byli skauti a skautky z Hostivic u Prahy, kterých přišlo s dvěma vedoucími celkem třináct.

A nechyběli ani vojáci z povolání. Desátník Michal Čermák, příslušník Armády České republiky, říká: „Baví mě vojenská historie, jsem do ní tak trochu blázen, tak jsem si nemohl nechat ujít příležitost jít do muzea hned první den. Samozřejmě vím, že tu je část věnovaná současnosti, tak na tu se určitě těším.“

Když pak po zhruba dvou hodinách prohlídky svoji návštěvu muzea ukončoval, desátník Čermák své dojmy popisoval: „Celé to na mne působí jako součást naší národní, ale i mojí osobní historie. Už jako malý kluk jsem chtěl být vojákem, tahle práce mne baví, splnil se mi sen – a i tady v muzeu jsem ve svém světě. Je to fantastický úspěch, vidět muzeum po rekonstrukci a prohlížet si to obrovské množství předmětů. Poslední část věnovaná Armádě České republiky, zahraničním misím, to na mne působí silně, dojemně.“

I další návštěvníci oceňovali v prvé řadě fakt, že v muzeu je toho mnoho. Doslova „nepřeberné množství exponátů a každý si vybere,“ jak se vyjádřil jeden z návštěvníků, Ladislav Müller z Prahy. Ten měl cestu do muzea krátkou, bydlí totiž na Žižkově. „Sledoval jsem rekonstrukci v podstatě ze svého bytu,“ říká, „a hned jsem využil příležitost podívat se, jak to dopadlo. Stručně řečeno: je to celé moderní, velké a rozhodně žádná nuda!“

Nešlo také přehlédnout, jakému zájmu se těšily interaktivní kiosky s dotykovými obrazovkami, kde je možné nalézt informace týkající osob, událostí i dobových reálií. Logicky byly tyto kiosky obklopeny především dětmi a mladšími návštěvníky – ti starší si prohlíželi hlavně exponáty a čerpali především z klasických popisků.

Nejmenší návštěvníci i díky informacím kustodů muzea rychle odhalili, co skrývají skříňky s logem lví tlapy. Pod tímto označením jsou k nalezení předměty-exponáty, které si může návštěvník vzít do ruky, osahat. Každá expozice disponuje něčím jiným. Například v první části (do roku 1740) jsou středověké i raně novověké vojenské přilbice, v části druhá světová válka je zase puška atd.

V první den nového provozu Armádní muzeum Žižkov působilo živým, pulsujícím dojmem. Většina návštěvníků se také zdržela na delší dobu, mnohým nestačily ani dvě hodiny strávené v expozicích. „Je to na celý den,“ komentoval rozsah expozic Jan Svoboda, který do muzea dorazil s přítelkyní. „Když jsme měli za sebou čtyři části, koukám na hodinky a hodina a půl byla pryč. Tak jsme si zašli do kavárny a pokračovali dál. Teď jsou čtyři odpoledne a teprve jdeme domů,“ popisoval třicátník svoji muzejní návštěvu.

A jak se celá expozice líbila těm, kteří do ní vstoupili jako jedni z prvních, tedy rodině Josefa Mrkvičky z Pardubic? „Druhá světová válka mne nezklamala, bylo to udělané pečlivě a obsažně. Dlouho jsem si prohlížel věci, které se vztahují k Operaci Anthropoid, atentátu na Reinharda Heydricha. Je skvělé, že tu máte právě tyhle unikátní historické předměty,“ vzpomínal. Jeho patnáctiletý syn Adam pak ocenil předvedené válečné technologie, stejně tak jeho spolužák Honza. Toho navíc zaujala replika atomové bomby, která byla svržena na Hirošimu a visí v sále druhá světová válka. A mladší, dvanáctiletý Matěj, dodává: „Mně se líbily mačety, ale taky pistole, pušky, miny, prostě všechny ty výbušné věci.“

Armádní muzeum Žižkov zvládlo první den „ostrého“ provozu se ctí a navíc potvrdilo hodnotu svých expozic. Tvrzení, že se jedná o jedno z nejmodernějších a nejkvalitnějších vojenských muzeí v Evropě, začíná potvrzovat i praxe.