„Plavby jsou vyvrcholením přípravy řidičů bojových vozidel a patří jednoznačně k tomu nejtěžšímu z jejich výcviku. Hodnotí se samotný vjezd do vodní překážky, pak zvládnutí slalomu na vodní ploše a zajetí a zastavení v omezeném prostoru a následné vyjetí z překážky,“ říká řídící výcviku podplukovník Tomáš Suchý z Pozemních sil AČR a dodává, že výcvik v plavbách probíhá vždy jednou za dva roky.

Vodní cvičiště Myslejovice prověřilo přes 220 řidičů i techniky Pozemních sil AČR

Ostrý výcvik začal naplno 23. srpna a skončil v pátek 3. září a zúčastnili se ho řidiči bojových vozidel BVP-2 a kolových obrněných transportérů Pandur II 8x8 ze 7. mechanizované brigády, 14. pluku logistické podpory, Velitelství výcviku-Vojenské akademie Vyškov a 4. brigády rychlého nasazení.

„Pro armádu je důležité, že schopnost překonávat vodní překážku naše těžká bojová technika má, a proto je nutné, aby řidiči tuto specializaci drilovali a v případě nutnosti ji byli schopni využít a okamžitě na danou situaci reagovat,“ připomněl zástupce velitele Pozemních sil AČR brigádní generál Pavel Kolář.

BVP-2 při výjezdu z vody tančí

Za 7. mechanizovanou brigádu se cvičení zúčastnilo téměř 140 vozidel a stejný počet řidičů. „Nejtěžší a určitě nejhorší je samotný nájezd vozidla do vodní překážky. Musím se trefit mezi výtyčky, vyklopit vlnolam a teleskopické hrdlo sání. Další nástraha pak čeká řidiče i při výjezdu z vody, kdy to chytne jedním pásem, vozidlo začne tancovat na pevném povrchu a do toho musím sklopit vlnolam a opět se trefit do vytyčeného prostoru. Řízení na hladině je podobné jako na souši, jen je nutné počítat se setrvačností. Nereaguje okamžitě,“ říká řidič pásového BVP-2 rotmistr Roman Majtner ze 7. mechanizované brigády, který už s vozidlem jezdí 18 let a těchto plaveb se účastní pravidelně. Jde tedy o ostříleného matadora.

Plavby v Pandurech: místo lidí pytle s pískem

„Pandury nejsou lodě, ale jsou schopné s bojovým družstvem překonat brod, vodní plochu nebo řeku. Výcvik tohoto druhu je nezbytný pro všechny řidiče vozidel Pandur,“ vysvětluje vrchní praporčík 41. mechanizovaného praporu praporčík František Němec.

Kromě samotných plaveb jsou řidiči Pandurů ještě přezkušováni z plavání v záchranné vestě, ostrému výcviku předchází teorie a trénink na trenažéru. Během plavby jsou ve voze tři členové osádky – velitel vozu, řidič a uvnitř vozidla je voják, který kontroluje, zda nedochází k průsakům. Vnitřní prostor je naložen 25 pytli s pískem, což představuje přibližně 500 kilogramů, které simulují částečně obsazené vozidlo. Řidič tak lépe získává návyky na plavbu s naloženým Pandurem.

Na suchu volant, ve vodě joystick

„Na samotném začátku, kdy vjíždím do vody, nevidím vůbec nic. Proto je pro mě nesmírně důležitá komunikace s velitelem vozidla, který mě navádí a udává směr. Tato souhra musí být naprosto dokonalá, protože jedete vlastně poslepu. Pokud je vozidlo na pevném povrchu, ovládám ho volantem, než vjede do vody, musím zvednout vlnolam. Ve chvíli, kdy plave, pouštím volant, odklopím poklop, musím si stoupnout a ovládám 20 tun tohoto kolosu joystickem. Tím také ovládám hydrojety, protože ty vozidlo ve vodě pohánějí,“ popisuje plavbu Panduru desátník Karel Krupka, řidič ze 41. mechanizovaného praporu ze Žatce.

Součástí výcviku byl i zásah jednotky záchranné a vyprošťovací služby, která musela odtáhnout nepojízdný Pandur z vody na břeh. Potápěči pak na rychlém člunu zachraňovali „muže přes palubu“, kterému poskytli první pomoc.

„Naše jednotka tu má nyní pět Pandurů a kolem čtyřiceti řidičů. Každý z nich si během dvou dnů vyzkoušel překonání vodní překážky plavbou několikrát. Ti nejlepší to zvládli během šesti minut,“ konstatuje velitel 41. mechanizovaného praporu ze Žatce podplukovník Stanislav Kočica.