Paní Macharik byla v roce 2015 odsouzena za spolupachatelství na trestném činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. V rámci vyšetřování obvodní soud vydal v roce 2011 příkaz dle § 88a odst. 1 trestního řádu, podle kterého měl poskytovatel komunikačních služeb předat polici veškeré údaje o minulém telekomunikačním provozu procházejícím e-mailovou schránkou konkrétní společnosti. Policie zkoumala rovněž e-maily stěžovatelky. Dle městského soudu měl být příkaz správně vydán dle § 88 trestního řádu, avšak vrchní soud uvedl, že příkaz měl být vydán dle § 88a trestního řádu. Nejvyšší soud byl toho názoru, že příkaz měl být vydán dle § 158d trestního řádu, což Ústavní soud potvrdil.
Stěžovatelka s odkazem na článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech namítala, že pro získání její e-mailové komunikace nebyl dán právní základ, jelikož komunikační údaje nezahrnovaly samotný obsah zpráv a nadto poskytovatelé komunikačních služeb nebyli oprávněni obsah zpráv uchovávat. Současně s odkazem na čl. 6 odst. 1 Úmluvy namítala, že obsah e-mailové komunikace byl jediným důkazem pro její odsouzení.
Který z vybraných českých europoslanců nejlépe hájí české národní zájmy?Anketa
Štrasburský soud úvodem zdůraznil, že zpřístupnění e-mailových zpráv stěžovatelky policii představovalo zásah do práva na respektování jejího soukromého života a korespondence. V době vydání soudního příkazu neexistoval právní základ pro uchovávání obsahu komunikace nebo zpřístupnění poštovní schránky jednotlivce, přesto poskytovatel komunikačních služeb na základě § 88a trestního řádu obsah všech e-mailů policii zpřístupnil. Soud uvedl, že tři ze čtyř vnitrostátních soudů dospěly k odlišnému závěru ohledně toho, které zákonné ustanovení může sloužit jako právní základ pro získání obsahu e-mailové komunikace.
Vnitrostátní soudy odkázaly celkem na tři ustanovení (§ 88, 88a a 158d trestního řádu) jako možný právní základ pro zásah do důvěrnosti e-mailové komunikace stěžovatelky. Podstatné nicméně je, že Nejvyšší a Ústavní soud se ztotožnily s argumentací stěžovatelky, že § 88a trestního řádu, podle něhož byl napadený soudní příkaz vydán, se na obsah e-mailové komunikace nevztahoval. Soud tak dospěl k závěru, že výklad a aplikace vnitrostátního práva byly pro stěžovatelku nepředvídatelné a zásah do práva stěžovatelky dle článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech byl tak nezákonný.
Jak plyne z ustálené judikatury Soudu, použití nezákonně získaného důkazu neznamená automaticky porušení práva na spravedlivý proces. V dané věci Soud uvedl, že nic nenasvědčuje tomu, že by policie, která před obstaráním si obsahu e-mailové komunikace stěžovatelky získala soudní povolení, jednala ve zlé víře. Protiprávnost získaného důkazu šla spíše na vrub nejednotného a nepředvídatelného přístupu vnitrostátních soudů.
Stěžovatelka přitom měla účinnou možnost vznést námitky proti použití předmětného důkazu a skutečně ji využila na čtyřech stupních soudní soustavy. Nepředložila žádné argumenty zpochybňující pravost e-mailů a je tedy nesporné, že byla jejich autorkou. Byť byl obsah e-mailů skutečně rozhodujícím důkazem pro její odsouzení, jednalo se o důkaz spolehlivý. Soud uzavřel, že s ohledem na způsob činnosti spolupachatelů, účast stěžovatelky na trestném činu, relativně mírný zásah do jejích práv podle článku 8 Úmluvy a řádné respektování práva stěžovatelky na obhajobu, byla celková spravedlivost řízení zachována navzdory připuštění nezákonného důkazu. Nedošlo tak k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Rozsudek, který není konečný, naleznete v originálním anglickém znění ZDE.
Překlad a anotace rozsudku budou za několik týdnů k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
