Dne 5. července 2018 Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku odmítl stížnost společnosti INVEST KAPA, která namítala porušení svého práva na ochranu majetku v důsledku zajištění akcií, které vlastnila, v hodnotě téměř 30 milionů Kč po dobu více než třinácti let v rámci trestního řízení vedeného proti dvěma osobám, které ji ovládají.

Orgány činné v trestním řízení v roce 2002 zajistily akcie, které stěžovatelka vlastnila ve společnosti Léčebné lázně Jáchymov, a omezily zejména její právo tyto akcie zcizit a zastavit. Důvodem pro zajištění bylo podezření, že akcie představují výnos z trestné činnosti kladené za vinu ovládajícím osobám. Proti nim byla opakovaně podána obžaloba, věc však byla státnímu zastupitelství vracena k došetření a do trestního řízení nakonec zasáhla také amnestie prezidenta republiky z roku 2013. Stěžovatelka proti zajištění opakovaně brojila a domáhala se jeho zrušení u soudů různých stupňů, včetně Ústavního soudu, které mimo jiné podotkly, že délka řízení byla vzhledem k mimořádné komplikovanosti věci odůvodněná.

Evropský soud pro lidská práva především konstatoval, že zajištění akcií bylo zásahem, který měl svůj zákonný základ v trestním řádu. Zajištění akcií stěžovatelky v souvislosti s trestním řízením vedeným proti osobám, které ji ovládaly, sledovalo legitimní cíl v podobě ochrany obecného zájmu společnosti a boje proti trestné činnosti. Ohledně přiměřenosti zásahu Soud ve Štrasburku připomněl, že při svém rozhodování musí vzít v úvahu význam sledovaného cíle a břemeno uvalené v důsledku zajištění na stěžovatelku, včetně povahy zásahu, chování stěžovatelky a postupu státních orgánů. Stěžovatelka neprokázala, jak bylo její fungování sporným zajištěním narušeno. V jiných právech spojených s vlastnictvím akcií totiž omezena nebyla. K zajištění dále došlo v souvislosti s vyšetřováním rozsáhlé a složité hospodářské trestné činnosti, jíž měla být způsobena škoda v řádu desítek milionů eur, kterou mělo utrpět přibližně deset tisíc osob. Stěžovatelka měla také vůči zásahu k dispozici prostředky procesní ochrany a opakovaně se obrátila na obecné soudy a na Ústavní soud, které zákonnost zmíněného opatření včetně jeho přiměřenosti na pozadí délky trestního řízení pečlivě přezkoumaly.

Ve shrnutí Soud uvedl, že počáteční podezření z trestné činnosti sice nemůže odůvodnit časově neomezený zásah do vlastnického práva stěžovatelky, ale nízká intenzita zásahu, složitost vyšetřování a důkladný přezkum napadeného opatření, jakož i důležitost sledovaného zájmu ho vedou k závěru, že se českým orgánům v projednávané věci podařilo nastolit spravedlivou rovnováhu mezi obecným zájmem společnosti a stěžovatelčiným právem na ochranu majetku. Proto stížnost stěžovatelky odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.