Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová přijala pozvání vedení Národní rady osob se zdravotním postižením České republiky a diskutovala s nimi jejich pohled na aktuální kroky MŠMT, vzdělávání osob se zdravotním postižením, úroveň veřejné a mediální debaty k tématu společného vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením, postavení dětí s diabetem a další důležitá témata, týkající se vzdělávání této skupiny osob.

Obě strany si uvědomují, že debata týkající se společného vzdělávání je často neobjektivní a zkreslující skutečný smysl a výsledky společného vzdělávání, a proto chtějí tuto diskusi převést do praktické roviny a diskutovat nejen nad nedostatky, které se při zavádění společného vzdělávání také objevují (a nacházejí svůj výraz i v různých deklaratorních mediálních vyjádřeních), ale především poukázat na zásadní přínosy a nezbytnost realizace těchto změn pro kvalitní vzdělávání osob zdravotně postižených.

Dalším významným projednaným bodem byl společný postup při řešení praktického problému, kterým je zajištění speciálních zdravotnických úkonů  u dětí, žáků a studentů v době vyučování,  např. podávání inzulinu u dětí diabetiků. Ministryně Valachová přislíbila, že za tímto účelem iniciuje meziresortní jednání s Ministerstvem zdravotnictví  ČR s cílem řešit urychleně tuto situaci tak, aby tyto úkony mohly být prováděny profesionálním zdravotnickým personálem a zároveň byly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

Paní ministryně Kateřina Valachová a vedení NRZP ČR se shodly na těchto zásadních bodech:

1/ Společné vzdělávání je přirozenou formou vzdělávání a soužití osob se zdravotním postižením s ostatní populací.

2/ Veškeré vzdělávání má být realizováno tak, aby každý žák mohl dosáhnout svých limitů, které má od přírody.

3/ Každému žáku, hendikepovanému či talentovanému, musí být umožněno postupovat při vzdělávání a osobnostním rozvoji svým tempem a podle své vnitřní síly.

4/ Komunita osob se zdravotním postižením představuje široké spektrum typů zdravotního postižení a každé zdravotní postižení má svoje specifické vzdělávací potřeby a proto vnímá potřebnost existence speciálních škol jako integrální součást vzdělávacího systému.

5/ Začleňování žáků do speciálních škol se musí dít s náležitým citem a smyslem pro míru věcí a v úzké součinnosti s rodiči žáků, pedagogicko - psychologickými poradnami a speciálními pedagogickými centry.

6/ Je nezbytné věnovat maximální pozornost výchově pedagogické i rodičovské veřejnosti k pochopení, že děti se zdravotním postižením jsou jako ostatní děti nositeli všech lidských práv a základních svobod a jejich osobnostní rozvoj se má dít na rovnoprávném základě s ostatními dětmi.

7/ Společně vyjadřují veřejnou podporu práci těch škol a pedagogů, kteří věnují své úsilí rozvoji vzdělávání všech dětí, včetně dětí se zdravotním postižením.