„Sbírka volné grafiky představuje třetí nejobsáhlejší sbírkový fond Muzea umění Olomouc. Je rozdělena na dva celky – menší kolekci staré grafiky 15. až 19. století a obsáhlejší konvolut moderní a současné grafiky,“ uvádí Helena Zápalková, kurátorka starší části výstavy. „Naše sbírka je jednou z nejbohatších. Ukazuje úchvatnou pestrost umění, respektive toho, co to vůbec umění znamená,“ doplňuje Barbora Kundračíková, autorka druhé části výstavy.

Art&Print

Grafika se jako samostatný umělecký obor začíná rozvíjet v době, kdy Kryštof Kolumbus objevoval Nový svět. „Vedle dřevořezů z tzv. Schedelovy Kroniky světa náleží k nejstarším grafikám na výstavě drobné mědiryty tzv. malých mistrů, působících v první polovině 16. století v jižním Německu. V muzejní sbírce jsou však významně zastoupeni také nizozemští mistři pozdního manýrismu, tedy doby skutečně zlatého věku rozvoje mědirytecké techniky,“ říká Helena Zápalková.

Ze své podstaty byla grafika dříve vnímána především jako reprodukční médium, zdroj informací o historii, kultuře, umění. Velmi záhy se však začala rozvíjet i její druhá role – tedy umělecká, exkluzivní, výsostně autorská. Obě polohy se přitom vzájemně potkávaly, prolínaly či doplňovaly. „Na vybraných exponátech vyprávíme příběh grafiky v průběhu jejího historického vývoje i širokou škálu jejich výtvarných, námětových i funkčních podob. Jsou zde tak zastoupeny ilustrace, autorské tisky i reprodukční a užitá grafika. Z hlediska námětů alegorické i náboženské tisky, portréty, architektura, krajina, žánr i satira. Z celé řady jmen lze jmenovat například Jacquese Callota, Aegidia Sadelera, Václava Hollara, Giovanni Battistu Piranesiho, Antonín Mánesa či Julia Mařáka“ přibližuje Helena Zápalková.

Post.Print

Druhá část výstavy, která představuje moderní a současné umění, poukazuje na rozšiřování grafického způsobu vidění světa – tj. také mimo vlastní rámec. „Jestliže je umělecké dílo výjimečným nástrojem našeho vztahování se ke světu, je grafika svého druhu mapou – zhmotnělým procesem uvažování: vzniká ve fázích, je konstrukcí, která volbou techniky pouze začíná, zároveň ji lze libovolně reprodukovat,“ vysvětluje kurátorka Barbora Kundračíková.

Olomoucká sbírka grafiky je budovaná tradičně, obsahuje pouze finální tisky – žádné matrice či žádné prostorové instalace. „Výběr a skladba exponátů nicméně nemají jiný cíl, než poukázat na skutečnost, že obraz je svorníkem, úhelným kamenem, v němž se schází nekonečný počet potencialit, jež v sobě obraz, jeho tvůrce i divák skrývají. Představuji si, že je středem přesýpacích hodin, vosím pasem času a významu – a mám přitom před očima třeba díla Jamese Ensora, Bohuslava Reynka, Marie Blabolilové nebo Otto Piena. Dobré umělecké dílo je takové, jež v nás dokáže evokovat nekonečné autonomní světy,“ zdůrazňuje kurátorka sbírky grafiky. Od konkrétního uměleckého díla se tak dostáváme k jeho širšímu historickému i filosofickému pozadí, od sbírky k muzeu, od Olomouce ke střední Evropě a dále. Toto je leitmotiv expozice.

Katalog

Výstavu doprovodí také dva katalogy, přehledně mapující obojí sbírkový konvolut. V tuto chvíli vychází část věnující se moderní a současné tvorbě. Katalog věnovaný kolekci staré grafiky bude vydán v průběhu výstavy.