Na tomto místě představíme jeden zajímavý nález (nál. č. 1752/2018), který pochází z výkopu pro kanalizační stoku S6, konkrétně z jejího úseku, který byl situován jižně od domů čp. 143 a 144. Jedná se o roh šestiúhelníkové dlaždice se zachovanou maximální délkou 6 cm, šířkou 5 cm a tloušťkou 4 cm. Vyrobena je z hrubší písčité keramické hmoty a vypálena do cihlově červené barvy. Jádro zlomku má barvu tmavě šedou. Povrch není zdobený, ale na lících obou bočních stran jsou nezřetelné otisky patrně po dřevěné formě.

Uvedený fragment můžeme dle jeho vzhledu zařadit mezi dlaždice tak zvaného vyšehradského typu.  Ty jsou dokladem vybavení interiéru, konkrétně podoby podlah románských staveb, zejména kostelů a klášterů. Datují se do 11. až počátku 13. století. Dlaždice této skupiny byly zpravidla opatřeny reliéfem s motivem lva, gryfa, císaře Nerona a dalšími.
Z Hradce Králové pochází již z výzkumu za čp. 143-144 z roku 1971 zlomek dlaždice téhož typu (nál. č. 944/1971), na které se dochovala část reliéfu v podobě lva. Tato dlaždice má přímé obdoby například v nálezech z ostrovského kláštera, které jsou datovány do 12. století.

Pokud framenty obou hradeckých dlaždic srovnáme, jeví podobnost jak ve velikosti, tak i v hrubší keramické hmotě a barvě výpalu s charakteristickým tmavším jádrem.

Dlaždice z parcely čp. 143-144 se dává do souvislostí s předpokládaným hradským kostelem, který stával na území akropole slovanského hradiště. Na jeho místě pak ve 13. století vznikl minoritský klášter. Jeho areál ležel v místech dnešní knihovny lékařské fakulty a školního policejního střediska (bývalé vojenské nemocnice), tedy severozápadně od domů čp. 143-144.

Nový nález pochází z vrstvy nejstaršího zpevnění povrchu náměstí pomocí valounků, v hloubce zhruba 120 cm od dnešního povrchu, které vzniklo v polovině 13. století. Spolu se zlomkem dlaždice byly nalezeny keramické střepy datovatelné do rozpětí 12. – 13. století. Nálezy se do vrstvy  dostaly jako příměs a souvisejí s úpravami terénu a planýrování starší zástavby na ploše vznikajícího veřejného prostranství.

Můžeme uvažovat o tom, že nově objevený zlomek dlaždice může též pocházet z hradského kostela. Pokud však zohledníme prostorovou blízkost obou nálezů a jejich polohu v areálu bývalého hradiště, vstupuje do hry i možnost, že jeden či druhý případně oba fragmenty mohly být  součástí podlahy jiné dosud nedoložené snad sakrální stavby, která stála někde na dnešním náměstí. Mohlo se jednat o malý dřevěný kostelík stojící na předhradí slovanského hradiště, který byl součástí nějakého dvorce. U takového kostela bychom ovšem očekávali alespoň malé pohřebiště. Kostrové hroby sice při novějších výzkumech v této části náměstí zjištěny nebyly, ale starší zprávy uvádějí nálezy lidských koster a kostí například z okolí nedalekého domu U Špuláků. Jejich datování je ovšem silně problematické. Skutečnost, že v areálech raně středověkých hradišť se nacházel větší počet sakrálních staveb, dokládají například nálezy ze Žatce, který je, co se týká vývoje i vzhledu města, v mnohých ohledech Hradci Králové podobný. Je třeba též říci, že ačkoliv šestiboké i další typy raně středověkých dlaždic se kladou do souvislosti zejména s církevními stavbami, je dosti pravděpodobné, že mohly být užívány i ve stavbách profánního charakteru, například v knížecích palácích či byly součástí interiéru obytných částí dvorců hradských úředníků. 

Můžeme tedy shrnout, že nový nález fragmentu pravděpodobné románské dlaždice představuje nový významný příspěvek k poznání románských staveb v Hradci Králové, a to i přesto, že o jeho příslušnosti k nějaké konkrétní stavbě můžeme jen spekulovat. Snad se při budoucích výzkumech v této časti města objeví další podobné nálezy. Je také možné, že zlomky dalších podobných dlaždic se podaří identifikovat při zpracování materiálu ze starších výzkumů.