Resortní systém má povinnost zavést a využívat 16 resortů, pod které spadá přes 500 organizací. Původně se předpokládalo, že prostřednictvím resortních systémů budou ročně zadávány zakázky za více než 45 miliard korun. V roce 2016 to však bylo jen 8,2 miliardy korun. Více než polovinu z nich tvořily zakázky Ministerstva vnitra.

Používání Centrálního nákupu státu je dobrovolné. Za dobu jeho fungování v něm byla zadána pouze jedna zakázka, a to na nákup kancelářského papíru za 118 milionů korun. Z té se ale do konce roku 2017 vyčerpalo pouze 40 %. Některé resorty totiž dál nakupovaly kancelářský papír od svých dřívějších dodavatelů, protože byl levnější než papír vysoutěžený přes Centrální nákup státu.

Vláda předpokládala, že centralizované zadávání přinese výrazné úspory, sníží administrativní zátěž a zefektivní nákupy. Sledované úspory jsou však zkreslené a nevypovídají o přínosu centralizovaného zadávání. Jiné přínosy se vůbec nesledují. Například centralizovaný nákup softwarových produktů je podle NKÚ efektivnější. Je totiž rychlý, jednoduchý a umožňuje využít odbornou podporu centrálního zadavatele, kterým je Ministerstvo vnitra.

Předpokladem pro fungování Centrálního nákupu státu je mimo jiné zajištění technické podpory pro sběr požadavků z celé státní správy. Tu měl poskytovat Národní elektronický nástroj (NEN). Od jeho spuštění v roce 2014 jej k podpoře centralizovaného zadávání ale téměř nikdo nevyužívá, protože nefunguje tak, jak požadují centrální zadavatelé.

Jak moc se centralizované zadávání používá, je možné vyhodnotit na základě údajů o zakázkách uveřejněných ve Věstníku veřejných zakázek. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) ale nemá k dispozici údaje z věstníku v rozsahu a struktuře, které by umožňovaly takové vyhodnocení provést. A to i přesto, že je MMR správcem informačního systému, jehož je Věstník veřejných zakázek součástí. MMR je tak závislé na dodavateli systému a za získání takových údajů by mu muselo zaplatit.