Kontroloři se zaměřili i na to, zda sloučení Státní opery Praha a Národního divadla přineslo úspory, které Ministerstvo kultury od spojení těchto dvou institucí očekávalo. Z kontroly vyplynulo, že spojení obou uměleckých scén v roce 2012 přineslo jen velmi malou úsporu jejich celkových nákladů. V hospodaření Národního divadla nalezla kontrola dílčí nedostatky, které se týkaly například čerpání peněz z rezervního fondu nebo nákladů a výnosů zahraničních zájezdů či nesprávností v účetnictví.

V roce 2011, tedy jeden rok před sloučením, činily celkové náklady obou institucí 956,5 milionu korun. Kontrola ukázala, že po spojení obou uměleckých scén celkové náklady v roce 2012 klesly přibližně o 8 milionů korun, tedy jen o 0,87 %. Od roku 2013 již neustále rostly jak náklady z činnosti, tak celkové náklady. Ty se v roce 2015 vyšplhaly až na 1,05 miliardy korun. Náklady spojené s transformací Národní divadlo nesledovalo. Podle kontrolorů ale už příprava sloučení obou institucí stála minimálně 1,4 milionu korun.

Kontroloři se také zabývali hospodařením Národního divadla a závažné systémové nedostatky v něm neobjevili. Zjistili pouze několik dílčích nedostatků, které se týkaly například čerpání peněz z rezervního fondu. Národní divadlo z něj v roce 2015 vyčerpalo místo plánovaných přibližně 10 milionů korun o 2 miliony korun více. Použilo je na úhradu potřeb, které nebyly finančně zajištěny z výnosů divadla.

Národní divadlo také podle kontrolorů nesledovalo, jaké byly úplné skutečně vynaložené náklady na inscenace a zahraniční zájezdy. Do nákladů na zájezdy a inscenace nepočítalo mzdy, u zahraničních zájezdů navíc dopravu nebo pojištění. Nemohlo tak provést ekonomické vyhodnocení výsledků těchto akcí, což je potřeba pro kvalitní finanční řízení.

Nedostatky zjistili kontroloři i v hospodaření s majetkem divadla. Národní divadlo například předalo svým zaměstnancům do užívání dva hudební nástroje, jejichž cena přesáhla 600 tisíc korun. Neuzavřelo s nimi ale ihned dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí. Při přenechávání majetku, který divadlo dočasně nepotřebovalo, zase ve dvou případech nezjišťovalo, jestli je pronájem ekonomicky výhodný. Tedy zda bylo sjednané nájemné ve výši, která je obvyklá v daném místě a čase.