Plochy vznikly tak, že se na vyčleněných blocích orné půdy o ploše několika hektarů vysadily stromy a řádky mezi nimi se zatravnily. „I když prozatím vypadají na první pohled nezajímavě, jejich přínos pro oživení krajiny je zásadní. Kromě toho, že vytvořené lesíky rozčleňují rozsáhlé plochy orné půdy, fungují zejména jako útočiště různých druhů rostlin a živočichů, které jinak nemají v intenzivně obdělávané krajině šanci,“ popisuje biolog Robert Stejskal.

Letošní průzkum zaměřený na hmyz například prokázal, že tyto květnaté oázy přitahují některé zajímavé druhy brouků. „Na kvetoucích barborkách obecných byl zatím jako na jediné lokalitě v Podyjí zjištěn vzácný nosatec Ceutorhynchus barbarae, známý z České republiky jen z ojedinělých nálezů. Porosty kakostu maličkého zde hostí další vzácné nosatce stepního charakteru – rýhonosce Lixus vilis a klikoroha Brachypera dauci,“ vypočítává Stejskal. V případě obou druhů se jedná o vůbec nejzápadnější výskyt v Podyjí, kde jsou tito nosatci nacházeni zcela sporadicky. „Zvláště zmíněný klikoroh patřil dlouho k nezvěstným druhům. Je až neuvěřitelné, jak krátká doba stačí na to, aby tyto cenné druhy osídlily dříve pustou krajinu,“ dodává Stejskal.

Kromě těchto vzácností jsou kvetoucí koberce rostlin, byť se převážně jedná o druhy potlačované v běžné krajině jako nežádoucí plevely, důležitým zdrojem nektaru pro čmeláky nebo včely. Množství hmyzu a vysoce výživných semen plevelů svědčí i ptákům. S oblibou zde posedávají ťuhýci, strnadi a spousta dalších pěvců.

Podobně cenná pozorování jsou známa i z okolí Popic, kde bylo před několika lety vyčleněno několik hektarů orné půdy k ekologickému hospodaření. „Jde o mozaiku asi deseti parcel, které jsou využívány jako políčka, úhory nebo louky. Při obhospodařování jsou vyloučeny jakékoli pesticidy, což je na druhovém složení těchto ploch znát,“ soudí Stejskal.

Byli zde nalezeni například dva brouci nosatci zvaní Ranunculiphilus faeculentus a Pseudostyphlus pillumus. „Jejich živné rostliny, heřmánek pravý a ostrožka stračka, jsou sice místy běžné, ale brouci na většině míst chybí, patrně zejména kvůli postřikům,“ upřesňuje. Z nápadnějších tvorů se zde objevil kozlíček černý (Dorcadion aethiops). Pravidelně se zde nachází majka obecná (Meloe proscarabaeus) nebo zlatohlávek uherský (Netotia hungarica). Místo si vyhlédlo i hejnko koroptví, které patří k nejohroženějším ptákům zemědělské krajiny.

Pro ochranu přírody jsou tato pozorování důležitým důkazem o tom, že má smysl soustavně pracovat na zlepšení charakteru krajiny Podyjí, zvláště zemědělských ploch ochranného pásma. „Pestrá krajina, ve které se kromě orné půdy nacházejí i remízky, polní cesty s alejemi, meze, úhory nebo louky, má nejen vyšší odolnost vůči suchu, přívalovým dešťům a dalším výkyvům počasí, ale je i příjemnější pro život lidí a dalších tvorů,“ věří Stejskal.