Nejčerstvějším důkazem ozdravného procesu je návrat pstruhů obecných do jezera Laka, o němž podala informaci Akademie věd minulý týden. Přitom právě lesní porosty na hoře Plesná, která se nad jezerem tyčí, byly silně ovlivněny gradacemi kůrovce. První z nich, podpořená kyselými dešti, přišla v roce 1996, a protože se tu kůrovcem napadené smrky kácely, proředěný les se stal labilním. To zesílilo dopad vichřic v letech 1998 a 2003, ale nejvíce orkánu Kyrill, který v roce 2007 vyvrátil velké plochy lesů. Z nich pak kolem roku 2010 gradoval kůrovec.

„Regenerace jezera se dala očekávat a to ze dvou základních důvodů: jednak dlouhodobým poklesem emisí sloučenin síry a dusíku vypouštěné do atmosféry a za druhé odumřením a následnou přirozenou obnovou lesa v povodí. Možná to někomu zní divně, ale přirozený rozpad smrkového lesa a následná stejně přirozená obnova, jednoznačně napomohly regeneraci vody v jezeře,“ říká Jakub Hruška z České geologické služby a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR, který chemizmus jezer a jejich okolí dlouhodobě sleduje.

„Návrat ryb do jezera Laka je vlastně jasným důkazem, že snižování emisí z elektráren a průmyslu mělo smysl, protože ryby ze šumavských jezer vymizely kvůli jejich okyselení. V kyselé vodě ryby žít nemohou, ale ani ne tak kvůli vlastní kyselosti, ale proto, že kyseliny z půd uvolňují hliník, který se vyplavuje do vod a následně se sráží rybám na žábrách a udusí je. A také zahubí nakladené jikry,“ vysvětluje Jakub Hruška.

Depozice síry a dusíku (tedy to co napadá z atmosféry na zemský povrch) se začala na Šumavě výrazně snižovat už od konce 80. let minulého století. I přes zlepšení kvality atmosféry však půdy v povodí jezer zůstaly nadále kyselé, neboť těm trvá dlouho, než se zregenerují. Proto mělo i složení jezerní vody zpoždění za poklesem emisí a depozice.

„Ale aby to nebylo jednoduché, do úspěšně nastartované regenerace jezera vstoupil rozpad lesa, který spustil orkán Kyrill v roce 2007. Z rozkládající se biomasy mrtvých stromů a půdy se začal uvolňovat dusík – z něj se vytvořily dusičnany a kyselina dusičná, a ty natekly do jezera. Kyselina dusičná má na zhoršení kvality vod podobný dopad, jako kyselina sírová. Ale po zhruba deseti letech se tento nový zdroj dusíku v povodí vyčerpal a koncentrace dusičnanů klesly dokonce na nižší hodnoty než před úhynem lesa. Ani to není nic divného – nově rostoucí les totiž dusík potřebuje jako základní živinu, a bude nadále většinu sloučenin dusíku několik desetiletí spotřebovávat a vázat v biomase,“ tvrdí Jakub Hruška.