„Fotopasti na české a na německé straně Šumavy zachytily pouze jednotlivé vlky. Letos se zatím nikde nepodařilo vyfotografovat nebo natočit letošní vlčata tak, jako loni v létě v Bavorsku,“ říká zoolog Správy Národního parku Šumava Jan Mokrý.

„To ale neznamená, že se letos nenarodila vlčata. V dubnu letošního roku máme doloženou přítomnost březí vlčice. Je možné, že vlčata nepřežila, to se v přírodě občas stává, nebo zatím jsme prostě jen neměli štěstí zachytit jejich výskyt. Přítomnost několika vlků na Šumavě je ale zřejmá. V průběhu celého roku jsme nacházeli stržené kusy jelení zvěře, které evidentně podlehly útoku vlků, také jsme ohledávali desítky kusů usmrcených či pokousaných hospodářských zvířat, hlavně ovcí několika chovatelů, kde vlci často využili sebemenší mezeru pod oplocením“ dodává Jan Mokrý.

Přítomnost šumavských vlků byla již po roce zaznamenána také několik stovek kilometrů od Šumavy, daleko na severu Německa.

„V oblasti Durynska, asi 500 kilometrů vzdušnou čarou severně od Šumavy, byl objeven muflon evidentně ulovený vlkem. Z kořisti byl odebrán vzorek slin a následná analýza DNA prokázala, že jde o loňské vlče - samce, které pochází ze Šumavy. Letos také nedaleko Hamburku, zhruba 800 kilometrů vzdušnou čarou od Šumavy, došlo ke střetu vlka s autem, který zvíře nepřežilo. Analýza DNA tohoto jedince opět prokázala, že se jedná o vlka, který se narodil loni na Šumavě,“ informuje náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava Martin Starý.

V průběhu léta a podzimu letošního roku došlo k úpravám vybraných přezimovacích obůrek pro jelení zvěř. Ve dvou zařízeních, o velikosti 60 a 26 hektarů Správa zvýšila počet únikových míst tak, aby zvěř mohla obůrku snadno opustit.

„Všechna opatření jsme realizovali v obůrkách, kde se loni v zimě vlci objevili. Navíc jsme jednu obůrku, o rozloze necelých 18 hektarů, zabezpečili tak, aby se vlci nemohli jednoduše podhrabat. Použili jsme kameny, pletivo i dřevo,“ vysvětluje náměstek ředitele Správy NP Šumava Jan Kozel.

„Jsme sami zvědaví, jak bude soužití vlků a jelenů v letošní zimě probíhat. Jelení zvěř je nyní mnohem obezřetnější. Na rozdíl od předchozích let, kdy se dařilo plnit vysoké plány lovu, jsou letos výsledky mnohem horší. Může to být tím, že je zvěře méně, nebo také přítomností vlků. Vlci regulují početnost kopytníků, zlepšují jejich kondici a pomáhají tak přirozené obnově jedle a listnáčů, což je náš dlouhodobý cíl,“ doplňuje Jan Kozel.

Správa Národního parku Šumava také úzce spolupracuje s Agenturou ochrany přírody a krajiny (AOPK) a také se zemědělci, kteří využívají pastviny na Šumavě a to nejen, když u nich dojde k útoku vlka nebo rysa na jejich zvířata.

„Letos jsme mimo jiné opět pořádali semináře, které byly určeny jak jim, tak třeba i starostům šumavských obcí. Právě z takových setkání čerpáme poznatky a registrujeme požadavky zemědělců, které pak předáváme a konzultujeme s kolegy z AOPK, kteří teď připravují Program péče o vlka. Ten by měl ve své finální podobě nabízet jednodušší přístup k dotacím na preventivní opatření proti útokům šelem a také by měl přehodnotit výši škod,“ zakončuje mluvčí Správy Národního parku Šumava Jan Dvořák.