„Když se návštěvníci vydají na Soumarské rašeliniště, ve skutečnosti nejdou na rašeliniště, ale pouze na jeho zbytek, de facto na jeho dno. Až osmimetrová vrstva rašeliny, jež se zde hromadila více než deset tisíc let, byla totiž postupně odvodňována, frézována a odvážena k dalšímu zpracování.  Nakonec zbyla jen vrstva půl až jednoho metru obnažené a odvodněné rašeliny, která nadále rychle ztrácela svou pórovitou strukturu, díky níž je schopná držet obrovské množství vody,“ vysvětluje negativní dopady vytěžení mokřadu Lukáš Linhart, člen týmu Life for Mires Správy NP Šumava, který aktuálně navrací vodu do šumavských mokřadů a dodává:

„Vlivem odvodnění a poklesu hladiny vody sem byl umožněn přístup půdním rozkladačům a oproti ukládání uhlíku probíhajícímu při procesu rašelinění, docházelo naopak k jeho uvolňování. Dalším negativním efektem bylo přehřívání povrchu. Bez vody a vegetace totiž povrch rašeliniště působil na mikroklima jako tzv. tepelný ostrov, tedy naprosto opačně než zachovalý mokřad, jež vypařuje vodu a sytí vzduch vlhkostí“ doplňuje Lukáš Linhart.

Z těchto důvodů přistoupila Správa Národního parku Šumava v letech 2001–2004 k jeho revitalizaci. V té době byla přehrazena podstatná část odvodňovacích kanálů a na povrch rašeliniště navezen mulč tak, aby se zde snáz uchytily mokřadní rostliny.

Rašeliniště, které bylo od té doby přístupné veřejnosti, získávalo zpět své funkce – opět začalo zadržovat vodu, ochlazovat krajinu a ukládat uhlík. Návštěvníci, kteří procházeli naučnou stezkou, tak mohli pozorovat tyto procesy přímo uvnitř tohoto severského biotopu a z nadhledu sledovat rašeliniště z menší vyhlídkové věže. Zpočátku přitom stačilo umístit na celou 1,5 km dlouhou naučnou stezku jen pár poválkových chodníků, které se klenuly pouze nad nejvlhčími místy. Jak se ale rašeliniště postupně regenerovalo a zavodňovalo, podzemní voda stoupala a stále zamokřených míst rychle přibývalo. V současnosti je situace tak daleko, že není možné projít naučnou stezku suchou nohou.

„To je nekomfortní pro turisty a zároveň devastující pro obnovující se rašeliniště. Proto Správa Národního parku Šumava naplánovala kompletní rekonstrukci, tedy spíše stavbu plnohodnotného poválkového chodníku, který začnou řemeslníci budovat letos 1. srpna. Stavba potrvá tři měsíce, do konce října,“ zmiňuje mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák.

Stavba přitom nemůže probíhat za provozu, a proto bude Soumarské rašeliniště pro veřejnost uzavřené od 1. srpna do 31. října.

„Rozumíme tomu, že pro některé návštěvníky je toto omezení nepříjemné a naruší jim to jejich plány, ale v jiném termínu není možné takovou činnost vykonávat. Přednost totiž má ochrana silně ohroženého tetřívka obecného, který se na rašeliništi a v jeho blízkém okolí vyskytuje,“ vysvětluje Jan Dvořák.

„Dopady rušení jsou pro tento druh nejmenší v období mezi polovinou července a polovinou listopadu. Je to období vzletnosti a plně vyvinuté termoregulace mláďat společně s hojnou potravní nabídkou,“ doplňuje ornitolog Správy NP Šumava Aleš Vondrka.

Hlavním místem výskytu tetřívka je právě území Vltavského luhu. Bohužel i v těchto místech tetřívek mizí – aktuálně se na celém území Šumavy vyskytuje už jen asi stovka jedinců tohoto výjimečně vzácného živočicha.

Výstavba poválkového chodníku na Soumarském rašeliništi vyjde na 4,5 milionů korun bez DPH. Po dokončení prací v této lokalitě projde částečnou opravou rovněž poválkový chodník na Chalupské slati, a to v rámci cca dvou až třítýdenní plné uzavírky.