Právo vařit v Dobrušce pivo bylo potvrzeno již roku 1320. Až do velkého požáru města v roce 1866 se pivo vařilo v domech na náměstí, poté se začal budovat současný pivovar. Požáry, které areál zachvátily na přelomu února a března 2006, zničily část původního technologického zařízení sladovny. V roce 2007 koupil areál nefungujícího pivovaru a sladovny Milan Vedra, který pod hlavičkou společnosti Staročeský pivovárek, s.r.o., znovu v roce 2008 oživil nejen provoz sladovny, ale po patnácti letech i provoz pivovaru. Od roku 2008 pak dochází k postupným opravám dochovaného technologického zařízení a instalaci nových pivovarských technologií. Byly odstraněny betonové a asfaltové povrchy komunikací a nahrazeny žulovými kostkami. V roce 2013 byla opravena fasáda sladovny, na níž byly obnaženy části se zachovanou kamennou stavební strukturou objektu.

Vzhledem k tomu, že historie pivovarnictví je mým koníčkem již od studií na střední pivovarské škole a  pivovarských provozů jsem od té doby pracovně prošel již celou řadu, jsem nesmírně rád, že se nám podařilo do současné doby zachovat a dále rozvíjet výrobu sladu a piva v těchto historických objektech. Snažíme se jim vrátit jejich původní tvář, ale i náplň, pro níž byly vybudovány, uvedl Milan Vedra, majitel dobrušského pivovaru.

Památková hodnota pivovaru v Dobrušce spočívá především v autenticitě funkčního strojního zařízení a technických detailů z let 1927−1936. V rychnovském okresu je to jediný pivovar, ve kterém bylo v této míře ponecháno a stále je k výrobnímu procesu využíváno dobové strojní zařízení, i přes potíže spojené s jeho údržbou. V širším, celorepublikovém kontextu je unikátem zcela funkční, využívané mlecí zařízení na slad.

Tradiční výrobní procesy probíhají v původním architektonickém uspořádání. Technologická návaznost výrobních objektů dokládá typické provozní a architektonické uspořádání pivovaru z konce 19. století. Je dochována velká část původních dřevěných nosných konstrukcí, architektonických detailů jako jsou okenní otvory, žaluzie, schodiště nebo zábradlí. Hodnota areálu spočívá také v jeho urbanistickém umístění. Poloha při úpatí Novoměstského kopce, v němž jsou vyhloubeny ležácké sklepy, a v bezprostřední blízkosti vodního zdroje dokumentuje závislost, či návaznost průmyslové výroby na přírodních podmínkách a zdrojích před zavedením elektrických pohonů.

Areál kulturní památky tvoří sladovna a varna se zabudovaným strojním zařízením, i když areál pivovaru je rozsáhlejší a patří do něj i původní ležácké sklepy.

Prohlášení mostu v Hostinném provázela bouřlivá diskuze. Na jedné straně bylo třeba zvážit dopravní potřeby, na straně druhé stojí památková a architektonická hodnota mostu.

Jsem rád, že se Ministerstvo kultury po důkladném zvážení všech argumentů přiklonilo k našemu názoru, že obloukový most přes Čistou v Hostinném se po konstrukční i architektonické stránce odlišuje od běžné produkce své doby natolik, že ho má smysl památkově chránit. Rovněž je to přes tři čtvrtě století elegantní brána do centra Hostinného, která bude jako kulturní památka zachována. Věřím, že se z hlediska statiky a únosnosti najde takové řešení, aby tento most mohl dále městu Hostinné nejen slušet, ale i dostatečně sloužit, uvedl Jiří Balský, ředitel Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Josefově.

Železobetonový obloukový silniční most představuje doklad mostního stavitelství 1. čtvrtiny 20. století. Jedná se o velmi hodnotnou a výjimečnou aplikaci systému Emperger, systému tzv. ovinuté litiny, kombinující litinu, beton a podélnou a příčnou betonářskou výztuž. Systém vyvinul berounský rodák Fritz Emperger (1862−1942), významný betonářský teoretik, profesor vídeňské techniky, který se na přelomu století prosadil v USA a stal se tam průkopníkem železobetonového stavitelství. Stavba mostu byla provedena v roce 1926 a nahradila starší mostní zděnou konstrukci. Projekt byl vyhotoven už v červenci roku 1923 pobočkou vídeňské firmy N. Rella & Neffe v Ústí nad Labem, která realizovala i samotnou stavbu mostu.

Z architektonického hlediska je mimořádně působivé provedení osvětlení mostu dvojicemi kubizujících sloupů s plechovými osmibokými lucernami. Most dotváří svisle členěné ocelové zábradlí rytmizované štíhlými výplněmi s kosoúhlým motivem. Železobetonových obloukových mostů se sice na našem území dochovalo několik, ale elegantním, výrazným a velmi neobvyklým řešením s kvalitně provedenými uměleckořemeslnými prvky patří mezi výjimečné technické památky. Most je jednou z hlavních dominant města a podílí se na panoramatu a vnějším obrazu historické části města. Je jedním ze základních pilířů identity města, vstupní a symbolickou branou do města.

Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Josefově, je jedním ze čtrnácti krajských pracovišť NPÚ. Jeho úkolem v Královéhradeckém kraji je naplňovat poslání odborné instituce památkové péče dané zejména zákonem o státní památkové péči, např. zpracovávat odborné podklady pro rozhodnutí výkonných orgánů, poskytovat konzultace a odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek při jejich obnovách a sledovat stav památkového fondu na území kraje.

Pracoviště v Josefově zpracovává návrhy na prohlašování věcí či objektů za kulturní památky a podílí se následně na jejich evidenci. Spravuje dokumentační sbírky plánů, fotografií a dalších odborných podkladů ke kulturním památkám, vede veřejně přístupnou knihovnu, vydává sborník Monumenta vivent a spolu s Městským muzeem v Jaroměři pořádá přednáškový cyklus Mezi řádky. Další informace najdete na www.npu.cz.