Materiálově dožívající střechou vily dlouhodobě zatékalo a temné suterénní prostory, v jejichž geniu loci se koncentrují pietní hodnoty spjaté s historií druhé světové války, byly zavlhčené a jejich zdivo a podlahy poškozené. Novodobé utilitární úpravy 20. století částečně degradovaly architektonické hodnoty stavby. V průběhu prvorepublikových a zejména poválečných způsobů užívání stavby (před válkou zde sídlilo vojenské jezdecké učiliště, po válce vilu využívala firma Tesla a její průmyslový nástupce Focxonn jako administrativní budovu) došlo k nevhodným výměnám okenních výplní, změnám vnitřních dispozic utilitárními dřevěnými přepaženími místností v přízemí, z některých historických dveří během času zčásti zmizela ozdobná kování, zdobná nástěnná výmalba v interiérech byla zabílena, fládrované dveře přetřeny, fasády hlavní obytné části vily byly pohlceny neudržovaným břečťanem a přilehlý areál s parkem zpustl.

Poté co vilu do svého vlastnictví v roce 2015 získala Československá obec legionářská, začali noví vlastníci drobnými údržbovými kroky a rozsáhlou projektovou přípravou chystat rekonstrukci vily a celého přilehlého areálu s parkovou úpravou. V rámci předprojektové přípravy byl v roce 2015 vypracován stavebněhistorický průzkum objektu (autoři stavební historici B. Šeda – F. Václavík). V roce 2019 byla Larischova vila na základě úsilí vlastníků prohlášena národní kulturní památkou a ve stejném roce započaly práce na obnově zanedbané stavby. Vzhledem k rozsahu prací a jejich finanční náročnosti probíhá obnova etapovitě za přispění dotačních programů z různých veřejných rozpočtů, tahounem prací je zejména Program záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury, přispívá též město Pardubice či Pardubický kraj. Autorem architektonické studie obnovy vily a ideové koncepce jejího budoucího kulturně vzdělávacího využití je pražský architekt Lukáš Hudák, jeho autorský koncept po etapách rozvíjí projektant Dalibor Stejskal s pražským architektonickým studiem Karlínblok.

Pietní místo, pro nás spjaté především s neblahými událostmi druhé světové války, bylo původně honosným venkovským aristokratickým sídlem. To si v letech 1885 - 1887 nechal postavit v romantickém historizujícím stylu, podle plánů východočeského architekta Františka Schmoranze st., rakouský šlechtic, příslušník rodu průmyslníků a slezských uhlobaronů, Jiří Larisch-Mönnich. V období tzv. Protektorátu Čechy a Morava po atentátu na říšského protektora R. Heydricha byli v Larischově vile, jejíž sklepy se proměnily na vězení nacistické policie, vyslýcháni spolupracovníci výsadkářů ze skupiny Silver A i obyvatelé Ležáků. Nedaleká střelnice, která zde vznikla v prvorepublikovém období (dnešní pietní místo Zámeček s moderní budovou muzea vestavěnou pod úroveň terénu), byla místem poprav civilistů a odbojářů vězněných v Larischově vile. Za Heydrichiády bylo v Larischově vile před popravou dislokováno a následně popraveno v období od 3. 6. do 9. 7. 1942 celkem 194 lidí (údaje dle výzkumů historika Vojtěcha Kyncla jsou působivě prezentovány v nové muzejní expozici na pietním místě Zámeček, jehož rekonstrukce byla dokončena v roce 2021).

Larischova vila byla v průběhu dějin místem aristokratických kratochvílí v luxusně zdobených interiérech i místem smrtelného utrpení v době druhé světové války, při obnovování objektu se této dichotomii nelze vyhnout, z památkového hlediska se snažíme všechny významové polohy přiblížit v jejich autenticitě. Kromě celonárodně významných hodnot pietních a historických je budova vily kvalitním příkladem vilové architektury v romantickém historizujícím slohu a dokladem vysokého standardu bydlení šlechticko-podnikatelské vrstvy na sklonku 19. století se zachovalým hmotovým a dispozičním řešením, dochovaným členěním vnějšího pláště budovy a částečně i výbavou a uměleckořemeslnou výzdobou interiérů.