Vltavská voda zásobuje zámek od 16. století. Na skalnatý ostroh byla vytlačována pomocí dřevěných čerpadel na principu pístu, takzvaných trkačů. V první polovině 18. století byla na břehu slepého ramene Vltavy postavena barokní vodárna s čerpacím zařízením, které zavlažovalo horní a dolní zahrady. Na konci 19. století dřevěná vodní kola nahradily Francisovy turbíny. "Je to technická, velice pěkná památka. A cenná v tom, že pořád funguje," řekl ČTK investiční technik jihočeských památkářů Roman Pivoňka.

Obnova stavební konstrukce barokního objektu má zabránit závažným statickým poruchám. Nejvíce práce je na obvodových zdech, které narušují trhliny. Kastelán Martin Slaba považuje vodárnu za součást technických prvků, jako je zámecké podzemí. "Vodárnu se snažíme opravovat památkově co nejcitlivěji. Využíváme staré technologie, staré malty. Náročná bude obnova a konzervace dřevěných prvků," řekl Slaba. Vodárnu chce nechat zapsat na seznam národních kulturních památek. Při opravě se musí rozebrat a opravit dvě Francisovy turbíny z roku 1908, vysoké tři metry. Rotor turbíny má průměr 120 centimetrů. Dosud byla využívána jen jedna, po opravě by měly fungovat obě.

Z vodárny, kterou několikrát poničily povodně, se zalévají zámecké zahrady, napájí tři zámecké kašny (před zámkem, u paty Červené věže a na špičce ostrožny) a jezírko v zadní části parku. Dříve voda z vodárny zásobovala i tři kašny, které stály na hlavní třídě, dnes Masarykově, v Hluboké nad Vltavou.

Na zámku se opravuje i podzemní systém, který odvádí dešťovou vodu. Systém podzemních chodeb je poměrně složitý, rozvinutý ve třech úrovních, což pravděpodobně odpovídá různým etapám přestavby zámku. "Chodby jsou pod celým zámkem a vybíhají i poměrně daleko mimo půdorys vlastního zámku. Podzemí bylo ve stavu mírně zapomenutém, nevyčištěné. Vyhledávali jsme poškozené části, které se zpevňovaly. Nejhorší hříchy se odstranily," řekl kastelán Slaba. V plánu je i oprava vodárenské věže v parku.