Letošní rok je ve znamení oslav stého výročí od založení Československa, státu, který vznikl po rozpadu rakousko-uherské monarchie. Tento rozpad byl důsledkem konce Velké války, pro kterou se později vžilo označení první světová válka, a radikálních změn, které se promítly do politické mapy především střední Evropy. Konec války nepřinesl pouze čerstvě nabytou samostatnost nově vzniklého státního útvaru, ale též ukončil pětileté útrapy miliónů obyvatel především na evropském kontinentu.

„Válečný konflikt přinesl potřebu důstojného uctění památky jeho obětí, proto začala už v jeho průběhu vznikat pietní místa na hřbitovech i na veřejných prostranstvích. Touto výstavou chceme vzpomenout na padlé vojáky, ale také poukázat na uměleckou hodnotu pomníků, mezi nimiž se nachází řada hodnotných realizací,“ uvedla generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.

Určit přesná čísla obětí největšího válečného konfliktu, který do té doby svět poznal, lze jen velmi těžko. Různé zdroje uvádějí, že ve válce padlo přibližně deset miliónů lidí, zraněných bylo více než dvacet miliónů a skoro 8 miliónů bylo vedeno jako pohřešovaných.

Ač nejstarší památníky vznikaly ještě v době války, často se jejich realizace protahovala, a to až do třicátých let. Problémem bylo shánění finančních prostředků, diskuze o ideovou náplň památníku, ale i výběr vhodného autora. Mezi autory můžeme vedle jmen dnes již zapomenutých najít významné české sochaře, jako byli Franta Úprka, Vojtěch Sucharda, Josef Mařatka, Otakar Švec, Jan Štursa či Jan Vítězslav Dušek, i významné sochařské postavy českých Němců jako byli například Ferdinand Opitz, Josef Obeth či Engelbert Kaps.