„Zámek v Bučovicích patří k nejvýznamnějším památkám ve správě NPÚ. Přestože může nabídnout mimořádně kvalitní renesanční architekturu a zejména evropsky zcela unikátní interiéry, zámek zůstává návštěvníky poněkud opomíjen. Věřím, že spolu s novou expozicí návštěvníci znovuobjeví i samotné Bučovice,“ dodala generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.

Nová expozice Moravský aristokrat v labyrintu světa, jejíž název odkazuje na slavné dílo Jana Amose Komenského, je věnována světu moravské renesanční aristokracie – světu náboženské tolerance, obezřetné vlády stavů hájících zemská práva a všeobecného kulturního a hospodářského rozkvětu.

Pozornost expozice je však upřena i na dramatický přelom 16. a 17. století a jeho hlavní představitele, tedy na generaci Karla staršího ze Žerotína či knížete Karla z Liechtensteinu, kteří sehráli klíčovou roli v časech vyostřených náboženských sporů. Ty vyústili do stavovského povstání, jehož porážkou šťastné období v dějinách země skončilo.

Kromě těchto dvou přátel z mládí, kteří vlivem vyhrocených společenských poměrů skončili na zcela opačných názorových stranách, se mezi moravskými stavy nacházela řada dalších pozoruhodných osobností – odvážných vojáků, intelektuálů, milovníků knih a umění, zbožných věřících, politiků, uhlazených dvořanů, dobrých hospodářů, ale i kariéristů a politických intrikánů.

Záměrem expozice Moravský aristokrat v labyrintu světa je nahlédnout do jejich životů a dozvědět se něco o jejich vzdělání, zálibách a každodennosti, tak aby byl co nejvíce přiblížen životní styl jejich doby. Expozice zavede návštěvníky i do sídel moravské aristokracie.

Nejdůležitějším „exponátem“ totiž zůstává samotný zámek v Bučovicích, který je skvostem evropské pozdně renesanční architektury. Poslední mužský člen starobylého rodu Jan Šembera z Boskovic si uprostřed půvabné moravské krajiny nechal vystavět sídlo, které dokládá vytříbenost umění z časů císaře Rudolfa II. Ke stavbě zámku si nepovolal nikoho jiného než císařského dvorního antikváře a znalce umění Jacopa Stradu, podle jehož návrhů vznikla nejen zámecká architektura, ale také skvostné interiérové dekorace, na nichž se zřejmě podíleli umělci z celé Evropy pracující pro panovnický dvůr.