Uvedeným rozsudkem soud zamítl kasační stížnost Odvolacího finančního ředitelství (dále jen stěžovatel) proti zrušujícímu rozsudku Městského soudu v Praze. Stěžovatel tvrdil, že pokud by vyhověl důkazním návrhům v režimu utajovaných informací, porušil by tím princip procesní rovnosti dle § 6 odst. 1 daňového řádu. Tomu Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.

Stěžovatel měl za to, že pokud se doposud žádný daňový subjekt nedomáhal provedení důkazu v režimu utajovaných informací, potom se žalobkyně v nyní projednávané věci domáhá jakéhosi „privilegovaného“ důkazního prostředku, který byl ostatním odepřen. Tím by se žalobkyně ocitla v nerovném (výhodnějším) postavení ve vztahu k ostatním daňovým subjektům.

„Princip rovnosti neznamená rovnost absolutní, která zapovídá, aby se žalobkyně dovolala důkazního prostředku „nového typu“, na nějž v praxi nejsou daňové orgány zvyklé“.  Uvedl k rozsudku soudce Tomáš Rychlý.

Podle Rychlého proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „dokazování v daňovém řízení v režimu utajovaných informací není v rozporu s principem procesní rovnosti (přičemž ovšem daňové orgány jsou povinny zajistit, aby v budoucnu měly tuto možnost všechny daňové subjekty, které za splnění dalších zákonných podmínek takové relevantní důkazy nabídnou)“.

Nejvyšší správní soud též odmítl, že by chybějící úprava této otázky v daňovém řádu znamenala, že daňový subjekt důkazy v režimu utajovaných skutečností nabídnout nemůže. Soud k tomu poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle níž orgán veřejné moci musí provést všechny důkazní návrhy účastníka řízení, ledaže jsou nadbytečné, irelevantní nebo nezákonné. Soud nepřesvědčil ani poukazu stěžovatele na praktické obtíže s prováděním důkazů tohoto typu. Podle soudu „jisté praktické „nepohodlí“ či vybočení z dosud zavedené praxe nemůže představovat překážku pro realizaci zákonných procesních práv daňového subjektu (zde žalobkyně) na řádný a spravedlivý proces, zde konkrétně na předkládání všech relevantních a zákonných důkazních prostředků pro svoji obranu“.

Co se týče nakládání s utajovanými informacemi v průběhu řízení, Nejvyšší správní soud uvedl, že by daňové orgány měly přiměřeně aplikovat příslušná ustanovení správního řádu, která (na rozdíl od daňového řádu) tuto otázku upravují.

Více informací v rozsudku čj. 3 Afs 202/2021 – 38.