Toto mimořádné opatření bylo vydáno na základě zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (tzv. pandemický zákon) a bylo účinné pouze jeden týden, a to od 26. 4. 2021 do 3. 5. 2021. S účinnosti ode dne 3. 5. 2021 totiž bylo zrušeno novým obsahově obdobným opatřením. Z tohoto důvodu jej Nejvyšší správní soud již nemohl zrušit. Mohl pouze vyslovit jeho nezákonnost. Nejvyšší správní soud shledal nezákonnost mimořádného opatření v rozsahu čl. I bodu 5 písm. b) a c) v tom, že Ministerstvo zdravotnictví náležitě neodůvodnilo konkrétní míru rizika spojeného s nařizovanou regulací ani se nezabývalo požadavkem její nezbytnosti.

Soudkyně Nejvyššího správního soudu Jitka Zavřelová, která se věcí zabývala, k této rozhodované věci uvedla: „Provoz sportovišť by obecně (i bez vyhlášeného nouzového stavu) bylo možné zakázat nebo omezit na základě § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví, který je vůči pandemickému zákonu subsidiárním předpisem. Na základě tohoto ustanovení ale může být zakázán nebo omezen styk skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami. Takovou osobou je zdravá fyzická osoba, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy. Tuto skutečnost nicméně nelze bez dalšího předpokládat. Musí být opřena o relevantní údaje a v mimořádném opatření náležitě zdůvodněna. V dané věci ovšem odpůrce vůbec netvrdil, že by celá ČR byla ohniskem nákazy, natož aby to prokázal.“

Dále doplnila: „Pokud jde o koupaliště a wellness zařízení, ta oproti sportovištím umožňuje omezit pandemický zákon za volnějších podmínek. Mimořádné opatření ovšem v této části, nebylo dostatečně odůvodněno. Nejvyšší správní soud přistupuje k přezkumu mimořádných opatření zdrženlivě, protože jeho úlohou je chránit jednotlivce před excesy veřejné správy, nikoliv opatření dotvářet či hledat optimální řešení. V dané věci je však nucen konstatovat, že odůvodnění v rozsahu několika vět poukazujících zcela obecně na omezení provozů a aktivit, u kterých zpravidla dochází k větší koncentraci návštěvníků či účastníků, je právě takovým excesem. Například nebyla zohledněna varianta poskytování saunovacích nebo wellness služeb jen uzavřeným skupinám ani velikost provozoven. Nebylo také zřejmé, proč profesionální sportovci mohli trénovat v tělocvičnách, avšak nikoli v plaveckých bazénech, neboť pro ty obdobná výjimka neplatila. Nejvyšší správní soudu nestojí v cestě boji s epidemií, požaduje po odpůrci „jen“ naplnění požadavků pandemického zákona, tedy kvalitní odůvodnění přijatých opatření.“

Nejvyšší správní soud toto mimořádné opatření již přezkoumával, a to v rozsahu čl. I bodu 7, kterým byl zakázán maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách v čase mezi 22:00 hodin až 05:59 hodin (viz rozsudek ze dne 20. 5. 2021, č. j. 8 Ao 4/2021 – 75, tisková zpráva zde), v rozsahu čl. I bodu 5 písm. h), kterým byl regulován provoz lanových drah a lyžařských vleků (viz rozsudek ze dne 28. 5. 2021, č. j. 8 Ao 14/2021 – 45, tisková zpráva zde), a také v rozsahu čl. I bodu 2, kterým byl upraven provoz provozoven stravovacích služeb (viz rozsudek ze dne 1. 6. 2021, č. j. 8 Ao 11/2021 – 24).

Rozsudek osmého senátu byl vydán pod sp. zn. 8 Ao 15/2021 a je k dispozici na www.nssoud.cz, Úřední deska.