Na 13. zasedání Výboru pro ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu v Paříži bylo rozhodnuto o poskytnutí zvýšené ochrany vily Tugendhat (více ZDE) podle článku 10 Druhého protokolu k Haagské úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu z roku 1954. Jedná se o výrazný odborný a diplomatický úspěch České republiky, protože zvýšená ochrana podle druhého protokolu byla zatím poskytnuta pouze 13 kulturním statkům v 8 zemích světa (Ázerbájdžán, Belgie, Kambodža, Kypr, Itálie, Gruzie, Litva a Mali).

Česká republika je, mimo jiné mezinárodní úmluvy v oblasti kultury, smluvním státem výše zmíněného Druhého protokolu, a jako taková je zavázána k jeho implementaci, a to také přijetím opatření v době míru, která považuje za vhodná k zabezpečení kulturních statků na svém území proti předvídatelným účinkům případného ozbrojeného konfliktu a která mohou být prospěšná v rámci dobré praxe a šíření principů této úmluvy v zahraničí. Zápis kulturních statků do Seznamu kulturních statků pod zvýšenou ochranou je právě takovým opatřením, neboť jeho podstatou je skutečnost, že takto zapsané kulturní statky nejsou vojensky využívány, a tedy nepředstavují vojenský cíl, a jako takové by neměly být předmětem potenciálního útoku.

Vila Tugendhat, která je rovněž zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO (více ZDE), splňuje všechny tři podmínky zápisu. Zaprvé se jedná o kulturní dědictví nejvyššího významu pro lidstvo, zadruhé je chráněna odpovídajícími vnitrostátními právními a administrativními opatřeními, která uznávají její výjimečnou kulturní a historickou hodnotu a zajišťují nejvyšší úroveň ochrany. Vila rovněž není využívána pro vojenské účely nebo k zaštítění vojenských objektů a strana, která má tento kulturní statek pod kontrolou, učinila prohlášení, že takto využívána nebude.

Vila Tugendhat v Brně je nejlepší předválečné dílo Miese van der Rohe, který ji v letech 1929–1930 postavil pro Gretu a Fritze Tugendhatovy. Ve své době byla zcela jedinečná jak skeletovou kovovou nosnou konstrukcí a technickým vybavením, tak konceptem volného prostoru. Zejména reprezentativní části byly koncipovány jako umělecké dílo, včetně důrazu na detail a pozici jednotlivých kusu nábytku a uměleckých doplňků. V letech 2010–2012 probíhala pečlivá rekonstrukce formou restaurování s přizváním zahraničních expertů, při níž byla vila i s přilehlou zahradou obnovena do podoby, jakou měla v době dokončení v roce 1930. Restaurována byla i unikátní technická zařízení jako strojovna vzduchotechniky, spouštěcí okna, výtahy a kotelna, interiéry byly vybaveny replikami původního mobiliáře.