Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) je původem východoasijský strom, který se v posledních letech začal silně šířit. Jedná se o vysoce invazní strom, který svým rychlým růstem, silných zástinem i produkcí látek jedovatých pro jiné rostliny vytlačuje jiné domácí druhy (např. duby a habry). Zatímco ještě před dvaceti lety se jednalo o vzácnou rostlinu známou z ojedinělých míst, dnes je v Národním parku Podyjí a v jeho nejbližším okolí evidováno přes 50 lokalit pajasanu.

„K omezení výskytu pajasanu v Národním parku Podyjí je zapotřebí řešit tento problém i mimo hranice vlastního parku. Jedním z nejvýznamnějších ohnisek pajasanu je okraj Gránického údolí a Karolininy sady. Proto jsme oslovili i město Znojmo a spojíme síly s Městskými lesy Znojmo, jejichž pracovníky proškolíme o správném postupu, jak s pajasanem pracovat,“ dodává Stejskal.

Jedinou účinnou metodou jak zamezit šíření pajasanu, je za použití chemického prostředku – herbicidu. Nepoužívá se postřik, ale herbicid se aplikuje velmi šetrně přímo do kmene stromu do předem vyvrtaných otvorů nebo záseků vytvořených sekerou nebo mačetou. U menších stromů je zapotřebí sloupnout kůru na polovině kmínku nožíkem. Tímto způsobem lze ošetřit pajasany i v nejcennějším prostředí, aniž by zásah ohrozil např. kolem rostoucí domácí dřeviny. Poté se nechá ošetřený pajasan uschnout a postupně rozpadnout. Na místech, kde by mohl suchý strom ohrožovat okolí, je ale nutné dřeviny kácet.

„Rádi bychom informovali veřejnost, že od středy začneme v Gránicích pracovat, a to konkrétně pod vyhlídkou v ulici Přemyslovců. Během několika dnů budeme aplikovat na pajasany herbicid. Jedná se o metodu, která je nejšetrnější vůči okolní přírodě – herbicid je aplikován tak, že neohrožuje okolní rostliny, živočichy ani prostředí,“ komentuje Ondřej Benešovský z Městských lesů Znojmo.

O pajasanu žlaznatém (Ailanthus altissima)

Pajasan žlaznatý je cizokrajná dřevina původem z východní Asie. Charakteristický je velkými složenými listy dosahující až metrové délky. Každý lístek má na bázi žlázku, z níž se uvolňuje typický zápach po myšině. Jde o esteticky zajímavý strom, navíc rychle roste a je zcela nenáročný. Jako teplomilný druh také zřejmě velmi dobře obstojí v nastávající klimatické změně. K jeho šíření přispívá opakovaný výřez, např. podél silnic a železničních tratí, vedoucí k jeho nechtěnému množení. Okřídlenými semeny se dokáže dále šířit na velké vzdálenosti.

Původně okrasný strom exotického vzhledu začal v řadě zemí zplaňovat z parků a botanických zahrad a místy se stal obtížným invazním druhem. Svým plevelným rozrůstáním ohrožuje nejen přírodní prostředí, ale může škodit i v zemědělské krajině, sadech i vinohradech. Jeho pyl je silně alergenní, celá rostlina je slabě jedovatá a při kontaktu s kůží může způsobovat kožní záněty. Staré pajasany rychle prosychají a jsou náchylné k lámání korun a vývratům. Svým růstem narušuje stavby a dopravní infrastrukturu.

Jako agresivní invazní druh byl rozpoznán již v řadě zemí zejména v Severní a Střední Americe, Evropě, ale i třeba v Austrálii nebo Číně, a proto byl zařazen mezi 40 nejproblémovějších dřevin světa. Pajasan je také uveden v Nařízení Evropské komise, obsahující seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Evropskou unii. Pro české občany z něj platí např. zákaz záměrného šíření pajasanu (např. výsadbou). Stejně tak by se k nám neměl pajasan dovážet, ani by se neměly prodávat jeho sazenice. V nejbližší době by se měla další upřesnění týkající se nakládání s pajasanem objevit také v české legislativě.