„Národní park Šumava je jedním z klenotů České republiky, o tom není pochyb a třicet let jeho existence ukazuje, že si v České republice dokážeme vážit hodnoty chráněných území. A také, že jsme schopni dostát potřebám moderní ochrany přírody, tedy zajistit prostor pro přírodní procesy a přitom park neuzavřít před veřejností. I proto jsme v roce 2017 nastavili v rámci zákona o ochraně přírody a krajiny nový režim národních parků. Díky tomu vzniklo nové členění parku podle cílů ochrany a stavu ekosystémů, která stanoví jasná pravidla pro rozvoj obcí i ochranu jednotlivých částí území na dlouho dobu dopředu. Důležité je, že se na něm dokázali shodnout zástupci ochranářů, velké většiny místních obyvatel i podnikatelů. Nebudu zastírat, že Šumava je i moje srdcovka, která mne vždycky dokáže nabít svojí úžasnou energií. A jsem moc rád, že jsme nakonec našli společnou řeč při ochraně tohoto nádherného kusu přírody,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec.

„Národní park Šumava za 30 let ušel opravdu velmi dlouhou cestu. Byly to tři dekády plné zvratů, konfliktů, bojů, ale také radostí, úžasných objevů, šťastných návratů, vítezství přírody. Bylo to 30 let, které určitě není možné nazvat slovem nuda,“ doplňuje ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.

NP Šumava budil vášně jak mezi obyčejnými lidmi, návštěvníky, odborníky, tak hlavně politiky. Žádný jiný národní park v České republice nebyl tak zpolitizován, jako právě ten šumavský. Za vše hovoří počet deseti ředitelů, kteří se vystřídali ve vedení NP Šumava. Každá výměna ředitele zpravidla znamenala i jiný přístup k ochraně přírody, k pohledu na bezzásahovost. Měnil se i přístup spolupráce s regionem a sousedním Národním parkem Bavorský les. Vymyslela se velká spousta projektů, které se uskutečnily, ale také množství projektů, které navždy spadly pod stůl, stejně jako bylo vysloveno množství slibů, které nebyly dodrženy.

„Nic z toho ale nezastíní sílu přírody, která nám na území Národního parku Šumava ukazuje, co umí. A že od člověka žádnou pomoc nepotřebuje. Přímo ukázkovým příkladem je obnova šumavských lesů. Laická veřejnost i část té odborné si myslela, že se po kůrovcové gradaci v oblasti Březníku v 90. letech, les sám nezmladí. Podobné obavy panovaly i po orkánu Kyrill v roce 2007. Jenže přirozená obnova lesů, které jsou navíc teď obohacené o velmi důležité tlející dřevo, funguje i bez intervence člověka,“ vysvětluje Pavel Hubený.

Díky ponechání tisíců hektarů území Národního parku Šumava jsme navíc svědky mnohých objevů, návratů již dávno zmizelých druhů živočichů, hub a rostlin. Podařilo se navrátit a udržet i některé dávno vyhubené živočichy zpět do přírody – například rysa ostrovida nebo puštíka bělavého. Díky náročné ochraně se daří mnohým dalším ohroženým živočichům, jako tetřevu hlušci – Šumava je pravděpodobně jediným místem střední a západní Evropy, kde existuje životaschopná populace. Stále tu žije velmi ohrožený tetřívek obecný a daří se tu sokolu stěhovavému, který byl před více než třiceti lety na pokraji vyhynutí. Přišel a usadil se tu bobr evropský, vlk obecný nebo jeřáb popelavý.