Nejvyšší státní zástupce se žalobou na ochranu veřejného zájmu (§ 66 s. ř. s.), podanou v říjnu 2013, domáhal zrušení licence, kterou Energetický regulační úřad udělil stěžovatelce v prosinci 2010. Krajský soud žalobě vyhověl a zrušil licenci z důvodu absence řádné revizní zprávy, která by osvědčovala bezpečnost, dokončenost a celkový instalovaný výkon fotovoltaické elektrárny.

Nejvyšší správní soud provedl důkaz znaleckými posudky, technickými normami a výslechy odborníků a přiklonil se k odborným závěrům Českého vysokého učení technického v Praze, že revizní technik mohl posoudit a deklarovat bezpečnost fotovoltaické elektrárny jako celku až poté, co byly na elektrárně namontovány všechny fotovoltaické panely. Chybný byl takový postup revizního technika, který osvědčil bezpečnost fotovoltaické elektrárny, aniž by předem zkontroloval, že její skutečný stav odpovídá projektové dokumentaci ve všech ohledech důležitých pro její bezpečnost, tedy mj. že typ a počet fotovoltaických panelů odpovídá parametrům předepsaným projektantem, že jsou opatřeny označením CE (byla k nim vydána prohlášení o shodě), že byly namontovány a uzemněny v souladu s návody výrobců a že nejsou viditelně poškozeny do té míry, aby tím byla ohrožena bezpečnost zařízení.

S ohledem na tato zjištění dal Nejvyšší správní soud zapravdu krajskému soudu v tom, že revizní technik, který vyhotovil revizní zprávu k provozovně FVE III Tuchlovice, nepostupoval správně. Zjištěné vady revizní činnosti však byly z převážné části důsledkem nedostatečného či nejednoznačného normativního rámce stanovujícího postup při revizi a z toho plynoucí nesprávné, ale v té době zcela běžné praxe aprobované i samotným Energetickým regulačním úřadem. Rozhodující v projednávaném případě bylo to, že stěžovatelka FVE III Tuchlovice mohla být v dobré víře ve správnost postupu revizního technika, neboť ani při patřičné míře obezřetnosti nemohla odhalit nedostatky revizní zprávy v aspektech, na nichž se dodnes neshodnou ani renomovaná vědecká pracoviště. Dobrá víra FVE III Tuchlovice byla dána i pokud jde o úplnost žádosti o udělení licence a oprávněnost práv nabytých z rozhodnutí o udělení licence.

Stěžovatelka Energetickému regulačními úřadu totiž kromě revizní zprávy předložila i jiné listiny, z nichž bylo zřejmé, že se nesnažila zakrýt skutečný stav (že elektrárna v době provádění revize nebyla osazena všemi fotovoltaickými panely) a uvést Energetický regulační úřad v omyl, aby si zajistila vydání licence. Proto nebylo namístě rozhodnutí o udělení licence zrušit. Závěr krajského soudu, že revizní zpráva měla kromě bezpečnosti fotovoltaické elektrárny osvědčovat také její dokončenost a celkový instalovaný výkon, byl nadto nepřezkoumatelný. O věci bude znovu rozhodovat Krajský soud v Brně, který je názorem Nejvyššího správního soudu vázán.

Informace k rozhodnutí ze dne 30. března 2017, sp.zn. 2 As 313/2015.