Přes koronakrizi a její zatím nedohlédnutelné dopady lze podobnou poměrnou bilanci očekávat nejen v druhé polovině roku, ale s největší pravděpodobností i roce příštím.

Z údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) a interních statistik OS KOVO vyplývá, že zatímco průměrná hrubá mzda činila letos v prvních šesti měsících v Jihočeském kraji 31 072 korun měsíčně, zaměstnanci strojírenských firem, v nichž v regionu působí nejsilnější tuzemský odborový svaz, dosáhli na 36 371 korun. To bylo o 5 299 korun, přibližně 17 procent více, než činil krajský průměr. Ve srovnání s celorepublikovým průměrem 34 200, meziročně vyšším o 909 korun, korun byla mzda v jihočeských strojírenských firmách vyšší o 2 171 korun, tedy zhruba o 6,3 procenta.

 „Přibližně pětitisícového rozdílu mezd mezi krajským průměrem a strojírenskými podniky v regionu dosahujeme dlouhodobě a mimo jiné to ukazuje na schopnost odborů udržet ve firmách, v nichž působí, tempo růstu mezd v zemi. Samozřejmě je to také dokladem významu kolektivního vyjednávání a obratnosti vyjednavačů OS KOVO,“ uvedl zmocněnec Krajského sdružení Odborového svazu KOVO Jihočeského kraje Jan Janoušek.

Opřít se přitom může o jasná čísla. Tam, kde působí kováci, dosáhla průměrná hrubá měsíční mzda například v roce 2015 28 852 korun. To bylo o 4 846 korun více, než činil jihočeský průměr. Celorepublikový průměr hrubých měsíčních mezd pak KOVO překonalo o 2 385 korun. O tři roky později, v roce 2018, činila průměrná hrubá mzda v Jihočeském kraji 28 808 korun měsíčně. Zaměstnanci firem se zastoupením OS KOVO dosáhli na 34 021 korun. To bylo zhruba o 5 213 korun více ve srovnání a krajským průměrem a o cirka 2 136 korun více ve srovnání s celorepublikovým průměrem. Ten tehdy dosáhl 31 885 korun.

„Základním principem a cílem kolektivního vyjednávání je udržení reálné mzdy, to znamená zajištění smluvní garance růstu nominální mzdy alespoň ve výši předpokládané inflace. To se nám v naprosté většině firem dlouhodobě daří. V řadě firem bez přítomnosti odborů mzdy často stagnují, což v důsledku inflace znamená pokles reálných příjmů,“ poznamenal Janoušek.

Podle vedoucí Regionálního pracoviště OS KOVO v Českých Budějovicích Pavlíny Jirkové koronavirová pandemie, možná nečekaně, prohloubila dlouhodobou personální krizi v kovoprůmyslu. „Řada firem nestíhá plnění zakázek. Zaměstnanců nyní chybí mnohde víc, než na jaře, což je způsobeno odlivem agenturních pracovníků v rámci protiepidemických opatření. Aby plnily zakázky, nutí firmy své stávající k přesčasům a práci o víkendech. I tuto situaci je nutné zohlednit při uzavírání nových kolektivních smluv,“ konstatovala Jirková.

Pokusy některých zaměstnavatelů zmrazit mzdy pod hrozbou propouštění tak podle odborářů rozhodně nejsou na místě. „Přes všechny problémy je realitou, že strojírenské firmy mají víc zakázek, než lidí na jejich zpracování.  Rozhodně tak není doba, na mzdová omezení. Míra inflace je tedy spodní, nepřekročitelnou hranicí při uzavírání nových kolektivních smluv,“ zdůraznil Janoušek. Stagnující mzdy totiž v důsledku inflace znamenají pokles reálných příjmů a kupní síly zaměstnanců.