Návrh novely zákona o vodách, předložený do meziresortního připomínkového řízení v prosinci 2015 obsahuje v úvodu obecnou deklaraci o cíli – zvýšení ochrany vod. Ovšem reálný cíl je výrazně praktičtější - je jím totiž zásadní zvýšení příjmů Státního fondu životního prostředí bez účelového určení získaných prostředků do ochrany podzemních vod, příp. vod povrchových, a to na úkor občanů a firem, kterých se zvýšení poplatků dotkne přímo ve zvýšeném vodném a stočném, či nepřímo v potravinářských, zemědělských a průmyslových výrobcích a službách, vč. zatížení tohoto navýšení o zisk vodohospodářských společností a DPH. Deklarované cíle ochrany vod jsou druhotné a předložený materiál vůbec nehodnotí připravenost občanů a průmyslu nést nové náklady, které nejsou pouhé deklarované 4 mld. Kč/rok, ale ve skutečnosti, díky souvisejícím investicím a zvýšeným provozním nákladům, minimálně dvojnásobné, tedy více jak 800 Kč/občan/rok.

Mezi základní chyby předkladatele patří předpoklad, že zvýšením poplatků dojde k přechodu od odběru podzemních vod k zvýšení odběru povrchových vod. Tato nesmyslná argumentace byla opakovaně vyvrácena zejména s ohledem na regionální nemožnost zaměňovat zdroje podzemní a povrchové vody i vzhledem k tomu, že právě voda podzemní by měla vzhledem ke kvalitě být používána na výrobu vody pitné přednostně. Předpoklad navíc není podložen absolutně žádnou analýzou a jediným efektem nového zvýšení zpoplatnění o 300 % je negativní dopad do spotřeby tam, kde jsou využívány pro výrobu vody pitné zdroje vody podzemní. „Zanedbatelné“ sociální dopady dle předkladatele jsou zde zásadně podhodnoceny, neboť navýšení z 2 Kč na 8 Kč znamená v případě výroby vody z podzemních zdrojů díky technologickým ztrátám, zisku a DPH ve skutečnosti navýšení o korun deset!

Podle předkladatelů je dalším cílem novely motivace znečišťovatelů ke zlepšení čištění odpadních vod formou zvýšení poplatků za vypouštění odpadních vod s tím, že předkladatel „předpokládá“, že zlepšení je možné dosáhnout provozně, neboť provozovatelé záměrně v současnosti nečistí odpadní vody dostatečně. Zlepšení čištění je ale ve skutečnosti možné dosáhnout pouze instalací dosud nepoužívaných nových technologií s řádově vyššími investičními i provozními náklady, které není možné získat jinak než zásadním zvýšením stočného.  Ve skutečnosti tak jde o zavedení zcela nových poplatků za vypouštění odpadních vod, protože ze stávajících poplatků je účinný pouze poplatek za množství vypouštěných odpadních vod, který se v návrhu zvyšuje o 900 %! a tím se ČR dostává do absolutního čela v rámci EU, kde ve většině členských států takové poplatky hrazeny nejsou či v minimální výši. Navíc je u nás vodné a stočné zatížené DPH, která je opět v kontextu EU jedno z absolutně nejvyšších. Úplnou absurditou návrhu je i to, že spotřebitelé takto platí i za čištění a odvádění srážkových vod a to prakticky bez možnosti významného snížení takto čištěných objemů. Lze pochybovat i o účelnosti využití nově generovaných finančních prostředků ze strany SFŽP směrem k ochraně vod, když se v předchozím programovacím období nepodařilo dotace EU pro vodovody a kanalizace zdaleka využít. Nová „daň z pitné vody“ také povede k dalšímu snižování spotřeby pitné vody, která již nyní ČR řadí na absolutní dno EU (např. spotřeba v Královehradeckém kraji je 77,6 l/osobu a den). Tím dojde k dalšímu snižování využití vybudované vodárenské infrastruktury.

Závěrem je možné konstatovat nesystémovost návrhu i zjevnou absenci koordinace předkladatele se spolupředkladatelem (Ministerstvo zemědělství ČR), který uplatnil k návrhu neuvěřitelných 49 zásadních připomínek. Nulová veřejná diskuze, která by předcházela návrhu novely, tak vyústila v několik stovek zásadních připomínek od 33 připomínkových míst a dokládá nepřijatelnost tohoto návrhu novely.

Pavel Růžička, předseda Komise VH OS DLV

Jaroslava Nestěrová, předsedkyně OS DLV