Nejvýrazněji zasahovala protiepidemická opatření do svobody pohybu, to pocítili zvlášť silně hned v první vlně epidemie klienti různých pobytových sociálních služeb. Během jarních opatření v roce 2020 nemohli skoro dva měsíce opustit domovy pro seniory nebo jiná zařízení, kde právě žili. Přitom ostatní lidé mohli ven do přírody nebo si dojít na nákup. Plošný zákaz návštěv vedl k sociální izolaci a strádání seniorů, kteří ztratili kontakt se svými blízkými. Zástupkyně ombudsmana doporučila ministerstvům, aby do budoucna pro případ opakování obdobné situace zajistila lepší vyvážení ochrany veřejného zdraví a práv jednotlivců.

„Přesto jsme se o rok později, při letošní jarní vlně epidemie, potýkali s podobným problémem. Ani po skončení nouzového stavu totiž nemohli letos na jaře někteří klienti domovů pro seniory a domovů pro osoby se zvláštním režimem bez následku v podobě několikadenní izolace opustit zařízení. Takový zákaz byl nepřiměřený a nezákonný a na to jsem v doporučení upozornila Ministerstvo zdravotnictví.“ vzpomíná zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.

Právníci z odboru dohledu na omezováním osobní svobody i během epidemie pokračovali v monitorování zařízení, kde mohou být lidé omezení na osobní svobodě. Upozornili například na zákazy nebo omezení návštěv ve věznicích nebo kritizovali zamykání pacientů psychiatrických nemocnic na pokojích v souvislosti s protiepidemickým režimem na odděleních bez zákonného důvodu. Problematický podle nich byly také zákazy návštěv v dětských domovech a jiných zařízeních pro děti nebo omezení návštěv těchto dětí u jejich rodin.

„U každého zásahu do základních práv a svobod je nutné vážit, zda sleduje legitimní cíl, je přiměřený a zda je v souladu s ústavním pořádkem,“ shrnul základní pravidla pro posuzování možných omezení lidských práv ombudsman Stanislav Křeček. V době první vlny epidemie řešil například podněty stěžovatelů, kterých se dotkla pravidla a omezení pro přechod českých hranic. Především šlo o přeshraniční pracovníky, studenty, občany žijící v pohraničí nebo občany Evropské unie, kteří měli české partnery.

Během pandemie jsme také sledovali situaci lidí s postižením a jejich rodin. Upozornili jsme například, že děti s postižením mají stejné právo na přístup ke vzdělávání, proto není možné plošně uzavírat školy pro děti s postižením, když současně zůstanou běžné školy otevřené bez omezení. Ohradili jsme se proti plošnému omezení vybraných sociálních služeb poskytujících podporu rodinám. A zástupkyně ombudsmana připravila také doporučení týkající se očkování klientů sociálních služeb se sníženou schopností rozhodování.

V současnosti vystávají v souvislosti se životem v pandemii stále nové otázky spojené se základními lidskými právy, ať už jde o pravidla pro proplácení testů těhotným, neočkovaným dětem či lidem s kontraindikací nebo uznávání protilátek v rámci prokazování bezinfekčnosti. Na veřejného ochránce práv se také obracejí lidé kvůli přístupu některých zdravotnických zařízení, která podmiňují ošetření neočkovaných negativním testem, nebo klienti sociálních služeb, kteří ani přes své očkování nemohou vidět své blízké nebo opustit zařízení, kde pobývají.  

„Toto nelehké období je zároveň zkouškou lidské zodpovědnosti a solidarity. V první řadě je dodržování účinných protiepidemických opatření, jako je nošení roušek nebo omezení kontaktů, na každém z nás. Chráníme nejen sebe a své blízké před nákazou, ale pomáháme zmírnit zátěž nemocnic a nápor na zdravotníky. Ale ochrana života a zdraví je nejvyšším zákonem. Pokud lidé platná opatření nerespektují, má stát nejen právo, ale i povinnost takové chování důsledně postihovat, chceme-li i nadále žít v právním státě,“ uzavírá ombudsman Stanislav Křeček