Doplatek na bydlení je dávkou pomoci v hmotné nouzi, jejímž primárním účelem je zajistit rodinám finanční pomoc s úhradou nákladů na bydlení. Částka doplatku na bydlení závisí na tom, do jaké výše úřad práce započítá skutečně hrazené nájemné. Skutečnou výši nájemného může úřad práce zohlednit jen do výše tzv. nájemného v místě obvyklého, které se platí za srovnatelný byt v domě ve srovnatelném místě a v obdobných dalších podmínkách. Pro účely doplatku na bydlení úřad práce musí mít k dispozici nejméně tři srovnatelné údaje o nájemném. Ty získává obvykle ze spisů jiných klientů, kteří pobírají dávky na bydlení.

Ombudsman zjistil, že téměř každé druhé kontaktní pracoviště čerpalo ze zdrojů, které mohou zkreslit výši obvyklého nájemného. V některých případech úřad práce nesrovnával vzájemně srovnatelné byty. Jako zdroj pro stanovení obvyklého nájemného v bytech soukromých pronajímatelů například nemohou sloužit byty pronajímané obcemi, nebo ty, které pronajímá družstvo svým členům. Ombudsman zdůrazňuje, že je potřeba srovnávat vždy jen místně srovnatelné byty. V případě, že nemá úřad práce ke srovnání byt s obdobnými charakteristikami v téže obci nebo v jiné, ale srovnatelné obci, může použít výši obvyklého nájemného zjištěnou pro jinou velikostní kategorii, nebo určit nájemné svým uvážením až do výše skutečného nájemného. Úřad práce také mnohdy čerpal ze starých, již neaktuálních nájemních smluv. Ombudsman proto na úřad práce apeluje, aby vycházel jen z aktuálních smluv a aby výši nájemného pravidelně aktualizoval, a to nejméně jednou za rok.

Závěry výzkumu ombudsman projednal na kulatém stole se zástupci úřadu práce a Ministerstva práce a sociálních věcí. Ministerstvo na základě jednání s ombudsmanem vydalo nový metodický pokyn, který zohledňuje doporučení z jeho výzkumu. Po vydání pokynu také proškolilo zaměstnance úřadu práce v této problematice.