Přijetí zákona o sociálním bydlení považoval za nezbytné už první veřejný ochránce práv. Také Ústavní soud ve svém nedávném rozhodnutí upozornil na dlouhodobou nejistotu obyvatel v oblasti bydlení.

Stav, kdy v České republice chybí odpovídající zákonná úprava sociálního bydlení, je dlouhodobě neudržitelný a směřuje proti mezinárodním závazkům státu. Veřejný ochránce práv proto uvítal, že Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo návrh zákona o podpoře v bydlení. Ten má za cíl lidem v bytové nouzi pomoci.

V připomínkách k návrhu veřejný ochránce práv Stanislav Křeček upozornil: „namísto zákona o sociálním bydlení, který má vláda ve svém programovém prohlášení, ministerstvo předložilo zákon o podpoře v bydlení. Ačkoliv oceňuji, že vláda učinila tento krok ke zlepšení bytové nouze, od dříve připravovaných variant zákona o sociálním bydlení se liší v jednom zásadním bodě – nikomu nestanoví povinnost sociální bydlení skutečně zajišťovat. Zákon o podpoře v bydlení počítá s dobrovolným zapojením obcí i jiných vlastníků bytů s tím, že do připravovaného systému své byty potřebným lidem poskytnou.“  

Úspěch celého zamýšleného systému podle ombudsmana stojí a padá s ochotou poskytovatelů bydlení byty do systému nabídnout. To s sebou nese jak riziko, že bytů nebude dostatek pro všechny potřebné, tak riziko regionálních nerovností. Už nyní jsou totiž znatelné rozdíly mezi obcemi. Zatímco některé disponují velkým bytovým fondem, jiné jej privatizovaly. Stejně tak míra sociálního vyloučení a s ním spojené bytové nouze je v jednotlivých regionech různá. Ombudsman v připomínkách sdílel i obavu, že ochota poskytovat byty do systému podporovaného bydlení může být nižší právě v těch regionech, kde bude poptávka po nich nejvyšší.

Podle ombudsmana je návrh zákona příliš kazuistický, obsáhlý a pro jeho obsáhlost a kazuistiku může být pro mnoho občanů, kterým je určen, nesrozumitelný. Nakolik funkčním nástrojem tento zákon skutečně bude, ukáže podle něj až praxe. V připomínkách k návrhu zákona proto uvedl, že po určité době jeho účinnosti by měla vláda zhodnotit, zda je nástrojem dostatečným. A to napříč všemi regiony i vůči všem skupinám zvlášť potřebných osob. Podle toho by pak měla vláda zvážit, zda nebude potřeba zákon doplnit dalším opatřením - například zákonem o bydlení sociálním. Toto jsou otázky, které se dle ombudsmana Stanislava Křečka v další debatě o právní úpravě sociálního bydlení musí prodiskutovat.