Ta už dnes neexistuje, prostory slouží zcela jiným účelům. V řece je ale stále speciální vpusť. Kusy ledu se vozily výtahem a házely se do lednice, což byl obrovský prostor, který přesahoval tři současná patra budovy stojící na Podskalí. Budova byla od té doby několikrát přestavěna. Jen pamětníci ví, jak byla tehdy uspořádána. Ale tam kde byla lednice, jsou dnes například pivovarské tanky, kde zraje uvařené pivo nebo sklady.

„Lednice měly pět na pět a vysoké asi 12 metrů. Led se tam dostával po šupnách, kam padal z kapsových výtahů. Po celou zimu byly plné ledu, který se tam neustále dodával. Led byl v pivovaru po celý rok,“ popisuje Jan Musel, který v pivovaru pracoval na různých pozicích od padesátých let do nového tisíciletí. S ledováním pomáhali jak zaměstnanci pivovaru, tak sezonní pracovníci zemědělských družstev z okolí, kteří v zimních měsících neměli takové vytížení.

Z dnešního pohledu se to zdá neuvěřitelné, jak mohl led vydržet i v největších mrazech, vše je dílem starých strakonických právovárečníků, kteří navrhovali architektonickou podobu budovy pivovaru. „Vnější hlavní stěna je na dřevěných pilotech, stojí totiž na tekutých píscích. A ta zeď je dvojítá. Navíc u řeky stojí stromy s velkými korunami, které na pivovar vrhají stín do dnes,“ vysvětluje Musel, který je autorem mnoha historických fotografií. Led následně sloužil k chlazení piva přímo při vaření, odváželi si ho ale i hospodští, kteří ledem chladili svoje sudy.

Jednalo se o práci velice náročnou, kterou vykonávaly dělníci pivovaru v těch největších mrazech. Ty byly v polovině minulého století naprosto běžné a trvaly často i celou zimu. Každé ráno se musel výtah vysekávat z ledu. Nejhorší bylo, když zamrzl i speciální řetěz z pásové oceli a kulových čepů, který táhl plechové kapsy s ledem. Kapsa měla rozměry 80x50x50 a měla díry. Výtah měl asi 18 metrů na výšku a zvenčí byl obedněný prkny. Nad stropem lednic byl pracovník, který posouval led po dřevěných šupnách do vyústě.