Autorská dvojice Miroslav Nožina a Miloš Vaněček se drogovému tématu věnují více než třicet let. Za tu dobu shromáždili soubor dosud nepublikovaných archivních materiálů, bezpečnostních zpráv a analýz, rozhovorů a poznatků z praxe a výzkumu. Z materiálů čerpali při psaní rozsáhlé, ale srozumitelné a čtivé publikace. V knize popisují drogový problém v období od roku 1938 do roku 1989.

Jaké drogy využívaly tajné služby nebo armáda? Co předepisoval osobní lékař Hitlerovi? A jak probíhal výzkum psychoaktivních látek v komunistickém Československu sedmdesátých let?

Drogová scéna v Československu byla vždy ovlivněna světovými trendy a zároveň aktuální politickou situací. Čtyři tematické bloky knihy analyzují vždy nejprve situaci ve světě a dále pak drogový problém v Československu.

První část knihy je podrobnou zprávou o drogové situaci v předválečném světě, za První republiky i během válek. V třicátých letech dvacátého století byly největšími centry produkce drog Blízký východ, Čína a Indie. Postupně se rozvíjel farmaceutický průmysl, využívaly se psychoaktivní látky a vyvíjely nové typy drog. Vznikaly nové trasy a mezinárodní pašerácké skupiny, které přepravovaly tuny opia, morfinu, heroinu nebo kokainu.

Legislativním mezníkem byl německý „opiový zákon“, který vznikl před druhou světovou válkou. Situace v hitlerovském Německu ovlivnila i českou drogovou scénu a vznik protidrogové policie. Těsně před válkou přestalo být i Československo pro zahraniční pašeráky „legislativním rájem“.