V posledních pěti letech patřilo slovo „sucho“ k nejčastěji skloňovanému termínu. Zpravidla již od jarních měsíců média zaměřovala svoji pozornost na klesající průtoky ve vodních tocích, snižování hladiny podzemních vod a problémy se zásobováním obyvatel vodou v různých částech České republiky. Průtoky v řekách klesaly v průběhu letních měsíců i pod 10 % dlouhodobých průměrných hodnot, některé menší vodní toky vysychaly úplně, lidé v některých obcích pozorovali, jak mizí voda ze studní, a starostové objednávali cisterny a řešili náhradní zásobování obyvatel vodou.

Loňský rok byl od těch předchozích pěti výrazně odlišný. Zatímco velmi suchý leden věštil pokračování několik let trvajícího sucha, nakonec skončil loňský rok z hlediska množství vody jako průměrný. Přesto území České republiky zasáhlo v průběhu roku několik povodní různé intenzity a po delší době byly dosaženy na mnoha tocích i 3. stupně povodňové aktivity. V povodí řeky Moravy přišly první významné povodně na začátku června, další hned na jeho konci. Povodně Moravu potrápily velmi netypicky také v říjnu. Celkem povodně v roce 2020 způsobily škodu na majetku státu, který na vodních tocích spravuje Povodí Moravy, více jak 300 mil. Kč.

Pět let trvající sucho následované povodněmi potvrzuje odborná stanoviska klimatologů, meteorologů a hydrologů o klimatických změnách, které se projevují mimo jiné střídáním obou hydrologických extrémů: sucha a povodní. Jde o změny, se kterými musíme jako společnost počítat, abychom na ně mohli reagovat. Na budoucnost je třeba se připravit. A to se vší zodpovědností. Prakticky dle všech scénářů vývoje klimatu se budeme na našem území potýkat s nedostatkem dostupných vodních zdrojů. Voda proto nabývá na svém významu a není daleko od pravdy, že bude nad zlato.

Klimatická změna

Vlivem klimatických změn dlouhodobě dochází k růstu průměrných teplot, zvyšují se teplotní extrémy – zejména letní maximální teploty, výrazně narůstá množství tropických dní a nocí, prodlužuje se vegetační období až v řádu měsíců a v důsledku toho dramaticky roste spotřeba vody vegetací. Současně s tím dochází k nerovnoměrnému rozložení srážek s prohlubováním hydrologických extrémů v podobě sucha a povodní. To jsou všechno faktory, které způsobují ztráty vody z území.

„Srážek máme stejně, jsou ale nerovnoměrně rozloženy v roce. Současně s tím dochází k mnohem větším odběrům vody, do kterých musíme započítat extrémně zvýšenou spotřebu vody přírodou a ztráty. Vodu nevratně ztrácíme vlivem vysokých teplot a větrné eroze výparem a také v rámci jejího koloběhu, kdy část vypařené vody již nespadne na naše území, ale mimo naši republiku,“ popisuje generální ředitel Povodí Moravy, s. p. Václav Gargulák.

Svá slova dokládá čísly za posledních šest let. Odtoky z povodí Moravy jsou v posledním desetiletí na 1/3 až ½ průměrných ročních odtoků ve srovnání s minulými desetiletími, a to i při průměrných ročních srážkách. Jak je ale možné, že roční úhrn srážek dosahuje průměru a přesto v řekách klesají průměrné průtoky na minimum? Odpověď spočívá právě ve změnách jejich rozložení, a to nejen časovém, ale i prostorovém. Srážkové úhrny na území ČR se v posledních 6 letech pohybovaly v rozmezí 77 – 114 % dlouhodobého průměru. Přesto bylo celé uplynulé období vnímáno jako velmi suché a množství vody odtékající Moravou z území ČR ve vztahu k dlouhodobému průměru se pohybovalo vyjma loňského roku okolo 50 %.

„Krajina si bere významnou část povrchové vody sama, nečeká na člověka a voda stále přírodě chybí, což je vidět na sníženém povrchovém odtoku. Varováním je snížený povrchový odtok z našeho území, a to až o 2/3, mnohdy i při stejných průměrných ročních srážkách. Tyto ztráty nelze nahradit, pouze zvýšenou mírou akumulace zmírnit dopady v letních a podzimních měsících, kdy je vody největší nedostatek. Ztráty vody jsou vidět i v hydrologicky příznivějším roce 2020,“ vysvětluje Gargulák. Klimatická změna má za důsledek i prohloubení obou extrémů a tak srážkový úhrn několika měsíců vyprší např. během týdne, což neumožní plynulé a dlouhodobé zasakování povrchových vod do vod podzemních. Naopak dojde k povodním.

V souvislosti se stále výraznějšími hydrologickými výkyvy a na základě dopadů sucha proto v uplynulých letech došlo na řadě míst v České republice k zákazům odběrů vody i obecného nakládání s vodami. Tato situace se přímo dotkla desítek obcí. Jen díky zavážení vody přímo do vodojemů nepocítili tyto negativní dopady občané.

Jak se to dá řešit

Zaznívají argumenty, že situaci může změnit způsob obhospodařování krajiny, revitalizace vodních toků a tvorba mokřadů. Lze si však jen obtížně představit, že v dnešní – člověkem výrazně ovlivněné krajině – lze zajistit návrat do původní rovnováhy, nebo že se opět sníží teploty, zkrátí vegetační období, bude nižší výpar vody, která ochlazuje rostliny a umožňuje jim přežít.

Podle klimatologů se tento stav bude stupňovat, neboť není nikterak pravděpodobné, že by teplota celé planety začala klesat, že by se snížila větrná eroze, že by srážky byly rovnoměrněji rozloženy v roce a bez extrémů.

Recept pro budoucnost však vodohospodáři znají. A nejde o nic nového. Chtějí pokračovat v opatřeních, které prováděli naši předkové. A které – byť v menším měřítku – zná každý, kdo má zahrádku.

Naši předci věděli, že se suchem nemůžeme bojovat, ale můžeme zmírnit jeho dopady. Nejsme schopni ovlivnit v době vysokých teplot výpar, evapotranspiraci, která je největším odběratelem vody, kdy krajina ztrácí vodu. Jaké jsou nejúčinnější nástroje na zmírnění dopadů sucha?

Máme-li něčeho málo, tak tím nejlepším opatřením je s tím účelně hospodařit. To platí i pro vodu. „Začít musíme ve volné krajině, na zemědělské půdě. Snažit se, aby v době, kdy je vody dostatek, kdy prší, aby nám z krajiny neodtékala, aby měla možnost zasáknout do vod podzemních, aby se nám zvýšily stále klesající hladiny podzemních vod. Vodu, která odtéká z krajiny do sítě vodních toků, je nutné akumulovat v době jejího nadbytku v nádržích se zásobním prostorem, aby ji bylo možno využívat v době dlouhodobého sucha. Akumulace je zásadní opatření pro překlenutí dlouhodobého sucha. Je nutno rozlišovat sucho dlouhodobé a krátkodobé. Pro každé jsou účinná jiná opatření. Pro krátkodobé jsou vhodná opatření v krajině, obnova mokřadů, výstavba rybníků, revitalizace vodních toků. Pomohou nám krátkodobé sucho lépe překlenout, ale v době dlouhodobého sucha nám nepomohou, z těchto opatření nezajistíme pitnou vodu pro zásobování domácností, nepokryjeme ani další potřeby, zejména ty environmentální – zajištění ekologických průtoků v tocích,“ popisuje ředitel pro správu povodí Antonín Tůma.

Není voda jako voda

Antonín Tůma velmi přesně poukazuje na spor, který – kdykoliv se začne řešit sucho – českou společností zmítá. „Velmi často se setkáváme s názory, že vodní nádrže nejsou potřeba a namísto nich stačí umožnit přirozené rozlivy vody a vrátit řekám meandry. Ve veřejném prostoru se technická a tzv. přírodě blízká opatření předkládají formou „buď anebo“. Je třeba si uvědomit, že z mokřadu vodu do domácností nepřivedete a naopak přehrada neumožní vodě lépe zasáknout. Jedná se o dva různé prvky, které nelze vůbec srovnávat. Oba řeší něco zcela jiného. A my potřebujeme obojí,“ upozorňuje Tůma.

Povrchové vody v území je nedostatek, s ohledem na vydatnost srážek nemá vegetace v průběhu léta k povrchové vodě v krajině přístup, usychá včetně stromů, což zvyšuje teploty. Samotná přírodě blízká opatření (v řadě případů i nevhodně navržená) sama o sobě situaci nezlepší, významně neposílí vodní zdroje – zdroje podzemních a povrchových vod, ze kterých by bylo možno zajistit pro obyvatelstvo pitnou vodu, vodu pro průmysl a zemědělství a pro zachování života ve vodních tocích. Proto je dalším opatřením, které je nutné jako součást celého komplexu realizovat, výstavba vodních nádrží. Zatímco předchozí jmenovaná opatření zlepšují stav krajiny, posilování akumulace povrchové vody má za cíl zajistit dostatek vody především pro využití člověkem i v době několik trvajícího sucha. Česká krajina potřebuje obojí!

Vodní nádrže

Více než 50 % občanů v České republice nemá přístup ke kvalitní podzemní vodě. Jsou odkázání na vodu povrchovou, která je akumulována ve vodních nádržích. Ty umožňují víceleté hospodaření a dokáží vodu poskytovat i v době, kdy sucho převládá několik let za sebou.

Hladiny podzemních vod se kvůli velkým ztrátám povrchové vody nemohou dostatečně doplňovat. Důvodem jsou již zmíněné vysoké teploty, větší proudění větrů, s tím spojený vyšší výpar a nerovnoměrně rozložený roční úhrn srážek. Do budoucna je proto nezbytné chránit stávající zdroje podzemních vod, udržet jejich hladiny na rozumných úrovních opatřeními, která zabrání jejich znehodnocování, dalšímu a trvalému poklesu jejich hladin. Chceme-li přestat „drancovat“ podzemní vody a uchovat tento cenný zdroj i pro naše děti, je nutné část těchto zdrojů nahradit vodou povrchovou. Žádnou jinou vodu totiž k dispozici nemáme. Mnoho stávajících zdrojů podzemní vody je již nyní za hranou svých kapacit, řada obcí a měst v období sucha pravidelně zaváží cisternami vodojemy z jiných zdrojů.

„Vzhledem k tomu, že hladiny podzemních vod dlouhodobě klesají, je třeba zajistit vodu pro obyvatele ze zdrojů povrchových. Významné akumulace povrchové vody kromě zásobování obyvatelstva, zemědělství a průmyslu umožňují také dlouhodobě nadlepšovat průtoky, a tím udržovat dobrý stav vod a na vodu vázaných ekosystémů ve vysychajících vodních tocích. Tak to činí řada přehradních nádrží již v dnešní době. Povrchová voda – voda v nádržích se stala a zůstane strategickou surovinou – nenahraditelným zdrojem surové vody Je nezbytné sledovat cestu každé kapky dešťové vody, neboť k nám žádná jiná voda nepřitéká,“ říká Gargulák.

V rámci povodí Moravy vodohospodáři dlouhodobě realizují řadu opatření pro posílení míry akumulace povrchových vod ve vodních zdrojích. Vedle zodpovědného hospodaření s vodou na stávajících vodních nádržích v suchých obdobích připravují např. výstavbu vodní nádrže Vlachovice ve Zlínském kraji, pracují na rekonstrukci přivaděčů do vodárenské nádrže Hubenov na Vysočině a usilují o navýšení objemu zadržené vody v novomlýnských nádržích o 9 mil. m³. V posledních letech navíc provedli rekonstrukce a prodloužili životnost vodních nádrží Vranov, Opatovice, Boskovice, Koryčany a Bystřička. Rekonstrukce vodních nádrží Letovice a Plumlov zahájí v letošním roce. 

„Pokud bychom se řídili některými extrémními názory, které volají po vypouštění a odstraňování stávajících přehrad, nebudeme se mít z čeho napít. Stávající nádrže vybudované našimi předky, zachycující vodu v době jejího nadbytku, umožňují pít vodu nám, nebudou však schopny, při navyšujících se ztrátách, napojit další generace,“ doplňuje Gargulák a pokládá důležitou otázku k zamyšlení: „To si opravdu někdo myslí, že s rostoucími teplotami a dalšími vlivy klimatické změny nebudeme v budoucnu potřebovat více vody? Jsme na to připravení? Kde ji vezmeme?“

Přírodě blízké

Jak již bylo řečeno, klíčem k úspěchu je efektivní hospodaření s každou kapkou vody, kterou je třeba nechat zasáknout, nezvyšovat výpar, v případě větších srážek zajistit efektivní akumulaci vody a dále s touto vodou účelně hospodařit. Pěstovat plodiny s nízkou spotřebou vody. V tomto ohledu je tedy žádoucí činit taková opatření, která výše uvedené funkce krajiny zajistí. Tato opatření je ale třeba realizovat primárně na zemědělské půdě, která však není ve správě podniků Povodí.

V jejich správě jsou naopak vodní toky a vodní díla, na kterých je třeba také činit komplex opatření, který umožní vodu v krajině lépe zadržet. „V současnosti realizujeme v povodí Moravy řadu opatření, abychom vodu v krajině udrželi co nejdéle a umožnili, pokud nám to vlastníci pozemků dovolí, přirozené rozlivy do říčních niv. Proto řekám vracíme původní charakter, realizujeme přírodě blízká opatření a revitalizujeme řeky v povodí Moravy v místech, kde jsou taková řešení možná s ohledem na celou řadu limitujících faktorů. Je ale důležité mít na paměti, že v osídlených oblastech není možné dělat stejná opatření jako ve volné krajině, nicméně všechny úpravy musí tvořit jeden komplex a fungovat ve vzájemném souladu. Tato opatření vedou ke zlepšení kondice krajiny a posílení její funkce zadržet vodu,“ popisuje přírodě blízké aktivity v povodí Moravy Tůma.

Že slova o kombinaci technických a přírodě blízkých opatření v zájmu zmírňování dopadů sucha myslí státní podnik vážně dokládají jeho nedávné úspěchy a ocenění. Jen za poslední rok získalo Povodí Moravy tři významná ocenění v oblasti zlepšování stavu přírody a krajiny. Práci státního podniku ocenila za revitalizační a renaturační projekty nadace Partnerství v rámci projektu Adapterra Awards, dále pak Agentura ochrany přírody a krajiny i Olomoucký kraj.

V uplynulých 10 letech Povodí Moravy provedlo několik desítek revitalizací a přírodě blízkých opatření, která podporují retenci vody v krajině, přirozený rozliv vody, migraci vodních živočichů a podporují rozvoj ekosystémů vázaných na vodu. Celková výše realizovaných investic do těchto opatření překračuje více než půl miliardy korun a projekty za další více než půl miliardy připravuje. Tyto projekty Povodí Moravy představuje v publikaci POVODÍ MORAVY Přírodě blízké, která je volně ke stažení na webu státního podniku www.pmo.cz.

Na Dyji, na státní hranici, vodohospodáři vrátili tři odstavená ramena řece. Řeka tak získala zpět třetinu délky, o kterou v minulosti přišla. S Dyjí souvisí i další projekt v Novosedlích, kde Povodí Moravy, s. p. na více než 10 ha vytvořil lužní les. Ten bude společně s rozvlněním toku a odstraněním hráze přispívat ke zvýšení zásob vody v krajině a současně ke zlepšení situace za povodně. Významným počinem správce toků je i podpora renaturace řeky Moravy u Štěpánova, kde bylo odstraněno opevnění břehů, a z těžkých balvanů byly vytvořeny prvky, které podporují vývoj řeky.

„Velmi mě těší, že si společnost začíná všímat našich projektů, v rámci kterých řekám vracíme původní charakter. Je ale důležité mít na paměti, že revitalizace vodních toků a přírodě blízká opatření nenahradí funkci vodních nádrží a vodní nádrže nenahradí funkci přírodě blízkých opatření a revitalizací. Každé z nich má svoji nezastupitelnou úlohu a musí se v době klimatické změny vzájemně doplňovat a navazovat na sebe,“ upozorňuje generální ředitel Gargulák.

V současnosti Povodí Moravy realizuje řadu revitalizačních opatření. Tato opatření vedou ke zlepšení kondice krajiny a posílení její funkce zadržet vodu. Mezi nejvýznamnější současné projekty Povodí Moravy patří například čerstvě dokončená revitalizace Knínického potoka u Veverských Knínic, probíhající revitalizace Bečvy u Černotína a Skaličky, revitalizace Trkmanky u Velkých Pavlovic či připravovaná revitalizace vodohospodářského uzlu u Nedakonic. 

Jedno bez druhého prostě nelze

Toky, bez možností nadlepšení jejich průtoku vodou z nádrží, bývají na mnohých místech suché často již počátkem jara. Nesmíme zapomínat, že do těchto toků vypouštíme všechny čištěné a mnohdy i nečištěné odpadní vody. Produkované znečištění zásadním způsobem nesnížíme, můžeme však ovlivnit vypouštěné koncentrace. Proč riskovat a řešení omezovat na „buď anebo“, když mnohem smysluplnější je i při krátkém zamyšlení využití všech dostupných prostředků?

„Je třeba se konečně vypořádat s nesmyslným srovnáváním technických a přírodě blízkých opatření, respektive vodních nádrží a revitalizací. Jedny mají člověku zajistit zadržení dostatku vody v době nadbytku, aby ji bylo možné využít v době nedostatku. A druhá mají napomoci krajině vrátit a hlavně si udržet zdraví a schopnost zajistit dobré podmínky pro existenci rostlin, zvířat i člověka. Hospodaření s vodou musí být rozumné a opatření v boji se suchem vyvážené, neboť se vzájemně ovlivňují a doplňují. U všech opatření si musíme uvědomit, kolik vody máme, kolik vody nám díky výše popsaným novým a velkým ztrátám zůstává, jak jsme schopni opatřeními ovlivnit její zbytek a s jakými výsledky,“ uzavírá Gargulák.