Smlouva o pronájmu reklamních ploch pro reklamní činnost byla uzavřena již v roce 1997 se společností RENCAR PRAHA, a.s., předmětný dodatek pak v roce 2013. Úřad ve správním řízení konstatoval, že zadavatel předmětným dodatkem č. 9 umožnil podstatnou změnu původní smlouvy, neboť byla tímto dodatkem změněna s ohledem na snahu využít potenciálu digitalizace reklamy. Dle ustálené judikatury tak Úřad dovodil, že uzavřením dodatku vznikl de facto nový smluvní vztah, resp. nová koncesní smlouva. Protože příjem koncesionáře přesahuje zákonný limit 20 milionů korun ročně, byl zadavatel povinen postupovat dle koncesního zákona a vybrat dodavatele v koncesním řízení, což však neprovedl.

Pokud by zadavatel postupoval v souladu s koncesním zákonem a provedl koncesní řízení, nelze vyloučit, že by obdržel nabídky také od jiných dodavatelů, kteří by mohli předložit výhodnější nabídky než společnost RENCAR PRAHA, a. s.

Rozklad zadavatele směřoval pouze proti uložené sankci, nicméně předseda ÚOHS jej zamítl s tím, že pokuta v dané výši zcela splňuje represivní i preventivní funkci sankce.