Prezident republiky napsal předsedovi Poslanecké sněmovny Janu Hamáčkovi dopis, ve kterém své rozhodnutí zdůvodnil:

Odmítavý postoj k podobě tohoto zákona jsem již vyjádřil ve svém vystoupení na schůzi Poslanecké sněmovny dne 21. února 2017 a k tomu ještě dodávám:

Zvolená koncepce jednotné úpravy pro všechny existující národní parky nepřihlíží ke zvláštnostem Národního parku Šumava (NP Šumava) a ve srovnání s dosavadním stavem nepřiměřenou absolutizací environmentálních hledisek se v některých směrech dostává nejen do rozporu s těmito hledisky, ale především nastoluje stav, kdy oprávněné zájmy obcí, obyvatel v nich žijících, návštěvníků a dalších subjektů v tomto národním parku působících budou zprvu dále omezeny a v dlouhodobé perspektivě téměř zcela potlačeny. K tomu považuji za nezbytné vzít v úvahu především tyto skutečnosti:

1.      Zóny a omezení v nich

a)      dosud jsou v NP Šumava 3 zóny, přičemž dosavadní 3. zóna zahrnuje území člověkem značně pozměněných ekosystémů a střediska soustředěné zástavby, nová 4. zóna – zóna kulturní krajiny zahrnuje zastavěné plochy a zastavitelná území obcí a plochy, kde převažují člověkem pozměněné ekosystémy, neboli dochází k zúžení této plochy, když část byla přesunuta do nové 3. zóny – zóna soustředěné péče;

b)      v dosavadní 1. zóně je cílem uchování a obnova samořídicích funkcí ekosystémů a omezení lidských zásahů k udržení tohoto stavu, zatímco v nové 1. zóně – zóna přírodní se bez jakýchkoli lidských zásahů předpokládá zachování nerušeného průběhu přírodních procesů;

c)      pokud jde o stavební činnost, podle dosavadní právní úpravy, kterou se zřizuje NP Šumava, je v 1. zóně zakázáno povolování nových staveb, kromě staveb pro účely ochrany přírody, ve 2. zóně je zakázáno povolovat nové stavby, kromě zařízení, která slouží ochraně přírody, péči o les a zemědělskou půdu a turistice, obraně státu a ochraně státních hranic a ve 3. zóně lze povolovat stavby, pokud respektují ekologická a estetická hlediska, zatímco podle nové právní úpravy je zakázáno na celém území národních parků, mimo zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí, tedy i na části nové 4. zóny – zóna kulturní krajiny, povolovat jakékoliv stavby, s výjimkou pouze těch staveb, které nevyžadují územní rozhodnutí nebo územní souhlas a jsou určeny pro účely ochrany přírody, péče o zemědělské pozemky a lesy, turistiky, správy vodních toků, požární ochrany, obrany státu, ochranu státních hranic nebo památkové ochrany;

d)     pokud jde o lesy a nakládání s nimi, podle dosavadní právní úpravy, kterou se zřizuje NP Šumava, se na území 1. zóny v lesních hospodářských plánech uplatňují jen pěstební a těžební zásahy dohodnuté s orgánem státní ochrany přírody, v lesích na území 2. a 3. zóny se hospodaří podle schváleného lesního plánu, zatímco podle nové právní úpravy lesy v národním parku nejsou lesy hospodářskými a lesy zařazené do 1. zóny – zóna přírodní se nezahrnují do výčtu závazných ustanovení lesních hospodářských plánů a zároveň pro 1. zónu – zóna přírodní a pro novou 2. zónu – zóna přírodě blízká jsou v nové právní úpravě stanovena tato omezující pravidla: není nutno dodržet lhůty pro zalesnění holin na lesních pozemcích, nelze provádět opatření k zabránění působení škodlivých činitelů na les, včetně bránění vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů, při vzniku mimořádných okolností (větrné, sněhové kalamity, přemnožení škůdců, nebezpečí vzniku požárů) nelze činit opatření k odstranění nebo zmírnění následků, vyjma preventivních opatření proti vzniku lesních požárů;

e)      pokud jde o zemědělství, podle dosavadní právní úpravy, kterou se zřizuje NP Šumava, se zemědělská půda využívá zejména jako louky a pastviny pro extenzivní chov dobytka, při zemědělském hospodaření v 1. a 2. zóně je např. zakázáno hnojit průmyslovými hnojivy, používat pesticidy nebo provozovat a budovat stavby pro ustájení dobytka s kapacitou větší než je ekologická únosnost a ve 3. zóně je zakázáno hnojením překračovat ekologicky únosný režim přísunu živin a používat pesticidy, kromě případů hrozícího nebezpečí kalamit a přemnožení škůdců, zatímco podle nové právní úpravy mají vlastníci a nájemci pozemků, které jsou součástí zemědělského půdního fondu na nich hospodařit tak, aby byly zachovány nebo podporovány jejich ekologické funkce a biologická rozmanitost, v 1. zóně – zóna přírodní a ve 2. zóně – zóna přírodě blízká se mají přednostně uplatňovat postupy, které směřují k naplnění zákonem stanovených cílů těchto zón, zároveň se i na tyto pozemky vztahují obecné ochranné podmínky národních parků, např. zákaz umisťovat a povolovat stavby, s výjimkou staveb, které nevyžadují územní rozhodnutí nebo územní souhlas a slouží péči o zemědělské pozemky, nebo zákaz vysévat nebo vysazovat rostliny mimo zahrady a zákaz používat biocidy mimo budovy a dále je vyloučeno použít na tyto pozemky zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, který stanoví pravidla hospodaření se zemědělskou půdou a pravidla její ochrany;

f)       pokud jde o výkon práva rybářství, platná právní úprava, kterou se zřizuje NP Šumava, tuto věc neřeší, nová právní úprava pro 1. zónu – zóna přírodní a pro 2. zónu – zóna přírodě blízká stanoví tato omezující pravidla: neuplatní se ustanovení zákona o rybářství, podle něhož příslušný rybářský orgán v rozhodnutí o povolení výkonu rybářského práva stanoví např. způsob hospodaření, přičemž dbá o zachování a rozvoj původní rybí obsádky, nebo postup zarybňování podle druhu, počtu, věkových kategorií vysazovaných ryb; toto rozhodnutí je pro národní parky vyloučeno;

g)      pokud jde o výkon práva myslivosti, platná právní úprava, kterou se zřizuje NP Šumava, tuto věc rovněž neřeší, nová právní úprava pro 1. zónu – zóna přírodní a pro 2. zónu – zóna přírodě blízká stanoví tato omezující pravidla: neuplatní se ustanovení zákona o myslivosti, podle něhož uživatel honitby je povinen provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a dokonce v době nouze nesmí zvěř překrmovat; tyto činnosti se v národním parku neuplatní.

To vše je zastřešeno v nové právní úpravě dlouhodobým cílem na převážné ploše národního parku zachovat nebo postupně obnovit přirozené ekosystémy včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice a na zbývajícím území národního parku zachovat nebo postupně zlepšit stav ekosystémů, jejichž existence je podmíněna činností člověka. Z hlediska dlouhodobé perspektivy NP Šumava pak ustanovení zákona, podle něhož lze projednání změn zón poprvé zahájit nejdříve po 15 letech, postrádá pro dotčené obce a jejich obyvatele v zásadě význam; pro ně jsou nepochybně podstatná nejen nová omezení, ale především zákonem sledovaný dlouhodobý cíl. 

2.      K pohybu osob v NP Šumava

Podle dosavadní obecné zákonné úpravy je na území národních parků omezen vstup, vjezd, volný pohyb osob, s výjimkou zastavěného území, rekreační a turistická aktivita osob, přičemž podmínky stanoví zákon a návštěvní řád vydaný orgánem ochrany přírody národního parku opatřením obecné povahy, a vedle toho podle dosavadní právní úpravy, kterou byl zřízen NP Šumava platí, že v 1. zóně se lze pohybovat pouze na vyznačených cestách a vstupovat mimo cesty lze pouze na základě povolení Správy NP Šumava; omezení se netýká vlastníků nebo uživatelů dotčených pozemků a zaměstnanců zde vymezených orgánů. Naproti tomu nová právní úprava zapracováním institutu „klidové území národního parku“ zásadním způsobem omezuje pohyb osob v národním parku, kdy funkcí klidového území je umožnit nerušený vývoj ekosystémů a jejich složek, které jsou zranitelné vlivem rušivých vlivů spojených s nadměrným pohybem osob. V klidových územích se bude možno pohybovat pouze po cestách nebo trasách vyhrazených orgánem ochrany přírody, s výjimkou vlastníků a nájemců pozemků a zaměstnanců v zákoně vymezených orgánů veřejné moci a některých dalších subjektů, přičemž orgán ochrany přírody bude moci při vyhrazení cesty nebo trasy stanovit podmínky týkající se rozsahu, způsobu a času pohybu na těchto cestách nebo trasách.

3.      K Radě národního parku (Rada)

Rada je a zůstává iniciativním a konzultačním orgánem zřízeným orgánem ochrany přírody národního parku, ve srovnání se současným stavem však nová právní úprava, v logice její koncepce, obtížně přijatelné zejména pro její dopad na NP Šumava, přináší tyto změny:

a)      oslabuje postavení zástupců obcí v několika směrech, a sice

-          dosud je přihlíženo k odpovědnosti obcí za územní samosprávu a orgán ochrany přírody je povinen dohodnout návrh zón národního parku, návrh návštěvního řádu a plán péče o národní parky se zástupci obcí delegovanými do Rady, zatímco podle nové právní úpravy je orgán ochrany přírody povinen dohodnout návrh zón, návrh klidových území, cesty a trasy v klidových územích a zásady péče o národní park nikoliv se zástupci obcí, ale s Radou,

b)      zároveň dochází v okruhu osob, z nichž orgán ochrany přírody jmenuje členy Rady, k oslabení podnikajících právnických a fyzických osob a k posílení zástupců nevládních organizací z oblasti ochrany přírody.

Je zřejmé, že novela zákona o ochraně přírody a krajiny je způsobilá zajistit, aby příroda v převážné části NP Šumava byla ponechána volnému bezzásahovému vývoji a přispět zároveň k postupnému zániku lidského osídlení na území národního parku.