Česká republika dosud nemá dětského ombudsmana, jak to dlouhodobě doporučuje Výbor OSN pro práva dítěte. Tuto mezeru se alespoň částečně snaží vyplňovat veřejný ochránce práv, tím, že v roce 2012 zřídil speciální internetovou stránku s informacemi pro děti a začal přijímat podněty od dětí. Vzhledem k jejich naléhavosti je veřejná ochránkyně práv vyřizuje přednostně a neformálně, aby dítě dostalo alespoň první rady a vysvětlení během dvou až tří dnů.

Možnosti veřejné ochránkyně práv pomoci dětem, jsou omezeny její zákonnou působností. Stejně jako v případě dospělých stěžovatelů může prověřit postup orgánů státní správy, zabývat se podmínkami ústavné péče nebo vyhodnotit, jestli potíže dítěte nespočívají v nerovném zacházení. Ostatní situace se snaží dětem vysvětlit, poradit jim, na koho se mají obrátit, jak by se jejich potíže daly odstranit.

V loňském roce se na ochránkyni obrátilo s podněty a dotazy 55 dětí, od začátku letošního roku jich bylo už 31. Jde převážně o děti a mladé lidi ve věku 13 – 18 let, ale výjimkou nejsou ani děti třeba sedmileté.

Nejčastěji potřebují radu a pomoc s potížemi týkajícími se rodiny, vztahů v rodině, nejrůznějších důsledků rozpadlých rodin, včetně pobytu v zařízení pro děti. Je až zarážející, kolik dětí v souvislosti s problémy v rodině hovoří o vážných neshodách s rodiči i o týrání. Některé ve svých podáních v úvodu ke svému dotazu vysvětlují, že je rodič týral, proto je soud svěřil do péče druhého rodiče nebo prarodičů nebo je umístil do dětského domova.

Početné jsou případy, kdy děti a náctiletí řeší finanční problémy, dluhy a exekuce, a to nejen svoje, ale velmi často problémy svých rodičů. Z jejich podnětů je vidět, že si děti i přes svůj nízký věk uvědomují závažnost situace a snaží se rodičům pomoci, třeba i výdělky z brigády.

Řada dětí si například neví rady se situací, kdy se o ně rodiče i několik let „přetahují“. Kvůli vzájemnému obviňování rodičů musí děti podstupovat pohovory a psychologická vyšetření, cítí se být pod tlakem rodičů. Ptají se, jestli to někdy skončí, jestli mohou něco udělat, jakou váhu má u soudu jejich přání. Jeden chlapec ochránkyni například psal, že žije s matkou a s otcem pravidelně tráví víkendy. Je s tímto uspořádáním spokojený, otce má rád, chce s ním dál trávit čas, ale bydlet chce s matkou. Rodiče se však už několik let, fakticky půlku jeho života, soudí, odvolávají se proti každému rozhodnutí a on i jeho mladší sestra tím trpí. Jak ochránkyně zjistila, sociální pracovníci v tomto případě od začátku sporů intenzivně s oběma rodiči pracují, ale ani to, ani mediace nepomáhá a rodiče si dál stojí za svým.

Jiný chlapec zase v důsledku neshod rodičů musí každý den dojíždět 20 km do školy. Žil nejprve s matkou, ale kvůli podezření z týrání nyní žije s otcem, i když zatím prozatímně, než soud definitivně rozhodne. Otec mu v novém bydlišti zajistil školu, ale matka s tím nesouhlasí, takže musí dojíždět do původní. Ochránkyně mu vysvětlila, že pokud se rodiče nedohodnou, musí i o výběru školy rozhodnout soud.

Další dívka potřebovala poradit, jak dosáhnout toho, aby se její mladší sestry dostaly z dětského domova a mohly žít s ní a jejich otcem. Všechny tři sestry byly původně odebrány z péče matky a umístěny do dvou dětských domovů. Nejstarší z nich otec našel a dosáhl toho, aby mu byla svěřena do péče. Teď se snaží získat i obě mladší sestry, jenže to trvá dlouho.

Některé děti se snaží řešit potíže s neplacením výživného. Popisují, že jejich rodin na tom není kvůli nezaplacenému výživnému finančně dobře, i když se samy snaží vylepšovat rodinný rozpočet brigádami apod. Mnohdy jejich šance na získání výživného ztěžuje fakt, že rodič, který má výživné platit, nežije v České republice. To byl i případ dívky, kterou po smrti otce svěřil soud do péče prarodičů. Matka se odstěhovala z České republiky, založila novou rodinu a výživné na dceru neplatí. Ta se proto zajímala, jestli je nějaká šance, že by matka byla přinucena výživné platit.

Z dotazů dětí z dětských domovů je zase patrné, že si s blížící se zletilostí uvědomují, že po odchodu ze zařízení může být jejich situace složitá. Obvykle se totiž nemají kam vrátit. Zajímají se proto, jestli mají nárok na podporu nebo pomoc z dětského domova, jestli mohou žádat o nějaké dávky. Takový byl např. dotaz čerstvě osmnáctileté dívky, která se s rodiči nestýká a chtěla vědět, jestli bude mít po odchodu z dětského domova nárok na nějakou finanční pomoc. Další osmnáctiletý chlapec se sice mohl ze zařízení vrátit k rodičům, ale ti jsou na tom finančně špatně. Potřeboval proto poradit, jestli by mohl požádat o dávku mimořádné okamžité pomoci na zaplacení internátu a co má pro to udělat.

Mnohé děti okolnosti nutí zabývat se finančními problémy, dluhy a hrozbou exekuce, tedy záležitostmi zcela nepřiměřenými jejich věku. Patnáctiletý chlapec žijící u pěstouna například zjistil, že je na něj vedena exekuce kvůli nezaplacenému poplatku za komunální odpad, který jeho matka v minulosti nezaplatila. Jiný, osmnáctiletý student psal, že ho v dětství soud odebral matce a svěřil do péče babičky, která teď zemřela. Pobírá sirotčí důchod, chodí na brigády, ale nestačí to, aby se sám uživil a platil si bydlení. Ochránkyně mu vysvětlila, o jaké dávky, jak a kde může požádat.

Další osmnáctiletá studentka se zase snaží řešit finanční potíže své maminky. Otec jí zemřel a maminka je v plném invalidním důchodu. Stala se obětí finančního podvodu, zadlužila se a hrozí, že přijdou o domek, který má jeden z věřitelů v zástavě. Dívka se nyní v rámci maminčina oddlužení zavázala splácet měsíčně poměrně vysokou částku. Bojí se, že nebude schopna dluh dlouhodobě splácet, i když se uskrovní se, ušetří něco z maminčina důchodu, sama chodí na brigády a také přítel jí slíbil pomoc. Obávala se, že ani prodej domku by nepomohl a ještě by přišly o bydlení.

Se složitou bytovou situací se potýkali i nezletilí sourozenci, jejichž maminka je řadu let vážně nemocná. Jejich byt byl vlhký a závadný, ale bytové družstvo jim s tím nepomohlo, maminka musela celé roky na všechno vynakládat spoustu peněz, proto se občas zpozdila s nájmem. Teď jim hrozí vystěhování.

Děti se však na ochránkyni obracejí i s celou řadou otázek týkajících se nejrůznějších každodenních situací, školy apod. Příkladem může být student, který nesouhlasil s hodnocením jednoho předmětu a žádal o radu poté, co byla zamítnuta jeho žádost o komisionální přezkoušení. Tradičně se také děti zajímají o to, jestli mají rodiče právo zabavit jim mobil, který si samy koupily z našetřených peněz. Ombudsmanka jim v těchto případech vysvětluje, že rodič má právo dítě vychovávat a tedy i přiměřeně trestat, což je nutné posuzovat vždy podle konkrétních okolností. Dočasné zabavení mobilu tedy nemusí být něčím nepřijatelným, ani když si ho dítě koupilo ze svých peněz.