Setkání se zúčastnila řada významných hostů. Jedním z těch, kteří se nesmazatelně zapsali do historie vojska, byl generálporučík Karol Seneši. Na podzim roku 1960, kdy bylo u tehdejšího pozemního vojska zřízeno vojsko protivzdušné obrany, velel 82. protiletadlové dělostřelecké divizi v Jaroměři. Nejvíce starostí měl tehdy s jejím přechodem na brigádní systém velení, ke kterému došlo k 1. říjnu. „Každodenní úkoly výcviku zůstaly ovšem stejné,“ uvedl dnes již 87letý pamětník.

„Byly to velice náročné roky – na práci i na osobní život. Neustálé bojové pohotovosti, služba… Ale tuto práci jsem si zvolil a měl jsem ji rád. Chtěl jsem dokázat, že zvládnu i sebesložitější úkoly,“ zavzpomínal generál Seneši. Ve funkci náčelníka vojska protivzdušné obrany, kterou zastával v letech 1967 až 1986, se významně zasloužil o jeho tehdejší rozvoj.

Nezapomínal ani na to, jak důležité je vzdělání. „Životní nezkušenost, se kterou jsem se jako mladý občas potýkal, jsem se snažil nahradit znalostmi. Studium mi naštěstí nedělalo žádné potíže,“ doplnil Seneši. A co by vzkázal dnešním vojákům? „Důležité je být zapálený pro věc a věřit tomu, co dělám. Pak se vám i těžké a složité úkoly jeví snadněji dosažitelné.“

Dorazil také bývalý náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky

Významné výročí si ve strakonické posádce připomněl i generálporučík Ladislav Tomeček. V roce 1986 to byl právě on, kdo po generálu Senešim převzal pomyslné velitelské žezlo u vojska protivzdušné obrany. O čtyři roky později se stal náčelníkem Vojenské kanceláře prezidenta republiky, kde působil do roku 2003.

Také on svou aktivní vojenskou službu hodnotí jako náročnou, vyžadující hodně úsilí a osobních obětí. Přesto se jako velitel snažil být lidský. „Snažil jsem se porozumět svým podřízeným. Ale co se týče odborných znalostí, byl jsem nekompromisní. U protiletadlových raketových útvarů to ani jinak nejde,“ dodal.

Spolu s ostatními účastníky setkání měl možnost prohlédnout si techniku, kterou je strakonický útvar vyzbrojen. Svou práci přiblížili také příslušníci výukového centra CLS (Combat Life Saver – speciální zdravotnický výcvik). „Zaujalo mě, že místní zdravotníci školí příslušníky ostatních útvarů. Vojáci, kteří nám představili svou práci, jasně věděli, o čem mluví,“ uzavřel generál Tomeček.